"Fritovaná čokoláda"

"Fritovaná čokoláda"

Fritovaná čokoláda? V Portugalsku? Cože? Ano, takto rozpačitě a možná ještě s větším množstvím otazníků jsem reagoval na nápis CHOCO FRITO (šoku fritu), kterým se doslova hemží vývěsky restaurací v centru středo-portugalského Setúbalu. A co víc, můžeme zde najít i přímo specializované provozovny, které nabízejí pouze tuto "pochoutku" a před většinou z nich se dokonce tvoří fronty!  Inu, procestoval jsem toho už dost, a tak třeba v Edinburghu jsem kdysi ochutnal smažené čokoládové tyčinky Mars. Tak proč se podobnému experimentu bránit v Portugalsku?

Fritovaná čokoládová tyčinka Mars - Edinburgh

Jenže bylo už pozdě po poledni, něco kolem čtvrté hodiny, což je i pro Portugalce čas, kdy už je na oběd příliš pozdě a na večeři zase příliš brzo, a tak většina setúbalských restaurací měla zavřeno nebo nás obsluha při dotazu na zdejší specialitu odmítala se slovy: vyprodáno.

No co už, nejeli jsme sem kvůli pochoutce, o které jsem ještě před pár hodinami neměl ani tušení. Našim cílem bylo projít si útulné a opravené historické centrum (jinak poměrně dost průmyslového města) a hlavně navštívit nedaleký přírodní park Parque Natural da Arrabida.

Přírodní park Arrabida se nachází na území stejnojmenného pohoří rozprostírajícího se u jihozápadního pobřeží Setúbalského poloostrova (ten jsme navštívili již v předchozím příspěvku). Tento zalesněný zelený a kopcovitý ráj snad nejvíce vyniká v kontrastu s útesy a vodami přiléhajícího oceánu.

Kromě keřů a stromů se zde nachází ještě jedno přírodní bohatství: vinice. Ty se rozkládají na svazích odvrácených od pobřeží, tak aby byly chráněny před oceánskými větry. A téměř bez výjimky produkují hrozny jediné odrůdy Moscatel (muškatel, u nás známý jako muškát). Z nich pak vzniká jeden z nejtypičtějších lokálních produktů: sladké fortifikované víno Moscatel de Setúbal. Tato jihoportugalská obdoba "severského" portského je však vždy bílá resp. stárnutím v sudech se zbarvuje až do žlutooranžova. 

Ale ani toto sladké a silné víno neukojilo mou touhu po ochutnání "fritované čokolády". S mizícím obrysem Setúbalu za zády, jsem se už na trajektu přes řeku Sado smiřoval s myšlenkou, že mi choco frito navždy unikne, ale...

Nikdy neříkej nikdy, a tak jen o několik dní později, při návratu z nejjižnějších portugalských končin zpět do Lisabonu, když jsme se zastavili na oběd v jedné zapadlé restauraci nedaleko Setúbalu, jsem v poledním menu zahlédl onen kýžený kousek textu: choco frito! A nebylo vyprodané !! Neváhal jsem tedy s objednáním a s napětím vyčkával až se choco frito ocitne na mém talíři, ale to překvapení co mě čekalo!!! Choco frito totiž vůbec není fritovaná čokoláda, ale smažené proužky sépie. Jaká to zrada!!!! Ale moc, moc dobrá!!!!!

A abyste se necítili o tuto dobrotu ochuzeni, tak níže přikládám jednoduchý recept (tedy pokud se vám podaří někde v Čechách sehnat čerstvou sépii).

Setúbalské Choco Frito

Ingredience (na 4 porce): 

• 1 kg sépie
• 3 stroužky česneku
• 2 x bobkový list
• sůl, citrón, pálivá chili paprička
• olivový olej,  mouka, vejce

Sépii nakrájíme na středně silné proužky, vložíme do mísy, osolíme, přidáme nasekaný česnek, bobkový list, nasekanou chili papričku a zakapeme šťávou z jednoho velkého citrónu - vše řádně promícháme a necháme 2 hodiny uležet. Na pánvičce necháme rozpálit olej, do něj vložíme proužky naložené sépie obalené v mouce a rozšlehaném vejci. Smažíme do zlatova. Podáváme s domácími hranolkami a čerstvou zeleninou.

A pro ty opravdu natěšené na fritovanou čokoládu ještě přikládám onen skotský recept.

Deep fried Mars bar

Ingredience pro 1 tyčinku:

• 1 čokoládová tyčinka Mars
• 1 vejce, 1 hrnek mouky, 1 hrnek mléka
• olej na smažení

Čokoládovou tyčinku dáme vychladit do ledničky. Smícháním vejce, mléka a mouky vytvoříme hmotu, ve které následně tyčinku (rozbalenou) dobře obalíme. V rozpáleném oleji usmažíme do zlatova. Podáváme jen tak.

Tak ať už se rozhodnete pro jeden, či druhý recept, přeji vám dobrou chuť! Bom apetite!

Prosluněná Caparica

Prosluněná Caparica

Jižně od Lisabonu, skoro by se dalo říct "co by kamenem dohodil" přes řeku Tejo, se nachází Setúbalský poloostrov - Península de Setúbal. Monumentální vstupní bránu k němu tvoří jeden ze dvou ikonických lisabonských mostů: ten oranžový, ocelový, "sanfranciský", padesátiletý: Ponte 25 de Abril (most 25. dubna - dne, kdy se Portugalsko v roce 1974 vymanilo z dlouhotrvající pravicové diktatury A. Salazara).

Nad celým mostem i městem z druhého břehu se symbolicky rozevřenou náručí shlíží 28 metrů vysoká socha Cristo Rei (krištu rej) - Krista Spasitele z roku 1959. Tatáž socha tak zároveň symbolicky vystavuje svá záda k nepříliš populárnímu a hustě zastavěnému "sídlišti" Almada.

Samotné sídliště není příliš půvabným místem, ale jen kousek na západ odtud se nachází pás pláží a pobřežního borovicového lesa Costa da Caparica (košta da kaparika). Název pobřeží vychází z latinského pojmenování zde se vyskytujícího keře Kapary trnité (Capparis spinosa, pt. Alcaparra), známé pro své bílo-fialově květy a hlavně pro nerozvinutá poupata naložená v solném nálevu s vinným octem (nám známé jako kapary).

Květ Capparis Spinosa - kapary trnité (zdroj: commons.wikimedia.org)

Není to však tato typická ingredience středomořské gastronomie, co sem vede kroky mnoha a mnoha Lisabonců. Tím hlavním důvodem je dlouhá pobřežní promenáda, kterou z jedné strany lemují restaurace, bary a kavárničky a z té druhé rozlehlé písčité pláže. 

Už od časného rána (a tím myslím opravdu od časného rána, i podle českých časových měřítek), se rychle zaplňují přilehlá parkoviště a promenáda i pláže se začínají zalidňovat. Ano, toto je to místo, kde Lisabonci rádi tráví svůj volný čas. 

Voda je i zde příliš ledová na nějaké to dovádění ve vlnách. Tedy pokud se jako mnoho Portugalců (všech věkových kategorií) nenasoukáte do neoprénů a nevyřádíte se na surfařském prkně. A nebo se o to aspoň nepokusíte prostřednictvím nějaké z mnoha zde se nacházejících surfařských škol. 

Jen kousek od skupinky surfařských učňů se zase odehrává raní zápas v plážovém fotbalu. A o další kus vedle dávají hejna hladově krákajících racků hlasitě najevo, kde právě probíhá rybářský výlov a následný prodej zaručeně čerstvých ryb.

Pokud nepatříte k vyznavačům otužileckého koupání, ani si nechcete zrovna vyzkoušet surfování, ani neprovozujete plážové sporty, nebo vám ani nechutnají ryby, anebo vás ani nebaví se jen tak brouzdat po plážích, i tak se vyplatí se sem zajet podívat, však je to z Lisabonu kousek. A třeba vám bude jenom stačit se posadit čelem k oceánu na okraj betonové promenády a dlouhé minuty pozorovat ten pestrý portugalský plážový mumraj.