Na s(coq) do Barcelos

Na (s)coq do Barcelos

Nebýt jedné velmi známé legendy, bylo by severoportugalské město BARCELOS (Barseluš), ležící v údolíčku řeky Cávado, na půl cesty mezi Bragou a atlantickým pobřežím, jen dalším běžným, pěkným, historickým a trochu ospalým portugalským "okresním" městem. Městem se středověkým mostem, hradem, několika kostely a příjemnou nákupní třídou. Bylo by, nebýt jedné velmi známé legendy.....

Kohoutci z Barcelos (zdroj:http://lounge.obviousmag.org/)

Tu legendu zná v Portugalsku úplně každý, a prostřednictvím obchodů se suvenýry, se dostává i do celého světa. Ne vždy však turisté tuší, co vlastně onen suvenýr v podobě malovaného kohoutka Galo do Barcelos symbolizuje. 

Tak tedy, bylo nebylo, kdysi dávno procházel městečkem Barcelos galicijský poutník směřující do nedalekého Santiaga de Compostela. Ve stejnou dobu, kdy se zde zastavil k odpočinku, bylo zdejšímu ctihodnému občanovi ukradeno nějaké stříbro. Poutník se stal okamžitě hlavním podezřelým a i přes svou nevinu byl bez důkazů odsouzen k smrti pověšením. Jeho posledním přáním bylo se setkat s těmi, kteří rozhodli o jeho vině. Byl tedy předveden k právě hodujícímu tribunálu, kde v čele seděl soudce a před ním na podnosu pečený kohout. Nebohý poutník v ten moment ukázal na tác s kohoutem a prohlásil: "Nechť je důkazem mé neviny, že až mě budou věšet, tak tento kohout vstane a zakokrhá". Soudce sice slovům poutníka příliš nevěřil, ale přesto nechal pečeného kohouta netknutého do doby popravy. Když přišel onen okamžik, kohout opravdu vstal a zakokrhal! Galicijský poutník byl propuštěn a mohl dále pokračovat ve své pouti. O několik let později se poutník do města vrátil a vztyčil zde na památku kamenný krucifix. 

Nevíme kolik pravdy se na této legendě zakládá, ale ten kamenný kříž Monumento do Senhor do Galo zde stojí dodnes. Pokud ho chcete spatřit i vy, zajeďte si do archeologického muzea v Barcelos, které se nachází v historickém centru na místě bývalého paláce vyvýšeného nad řekou. 

Kříž: Monumento do Senhor do Galo v archeologickém muzeu

A pokud budete mít to štěstí, tak jako já, tak v ulicích města můžete najít nejen tradiční kohoutky ve stáncích se suvenýry, které upomínají na onu legendu, ale i celou plejádu různě pomalovaných kohoutků ve velmi nadživotních velikostech. Nezapomeňte však, že jedinou správnou barvou originálního kohoutka z Barcelos je ta černá, černá symbolizující onoho soudcova upečeného kohouta.

Závěrem si ještě neodpustím jednu "kohoutkovou" poznámku. Každý z nás, kdo se kdy učil aspoň někdy portugalsky, nebo se o to alespoň pokoušel, má kohoutka z Barcelos spojeného s učebnicí, která nás již léta provází strastmi portugalštiny...a mnohé bude jistě ještě mnoho a mnoho dalších let provázet.

Pruhované pobřeží

Pruhované pobřeží

Kdesi jsem se dočetl, že 80% Portugalců nežije dál jak 80 km od pobřeží. Nevím, nakolik se toto konstatování zakládá na pravdě, ale rozhodně můžu potvrdit, že hlavně v letních měsících se Portugalské vnitrozemí a města vylidňují a Portugalci se houfně přesouvají k plážím, do letních domovů a sídel. Přes tisíc kilometrů atlantického pobřeží jim k tomu nabízí mnoho příležitostí a pěkných míst. Existuje však jedna výjimečná pobřežní destinace, kterou Vám dnes velmi rád představím.

Tím jedinečným místem je COSTA NOVA (Košta Nova), celým jménem Costa Nova do Padro. Malinkaté pobřežní městečko se nachází nedaleko středoportugalského AVEIRA a je obklopeno z jedné strany oceánem a písečnými plážemi a z druhé strany pak mělkou aveirskou lagunou. A na tomto z obou stran vodou obklopeném výběžku, se na sebe tísní pestrobarevné a pruhované domečky....

Už samotný název městečka COSTA = pobřeží, NOVA = nové, vypovídá o jeho historii. Celá původně rybářská oblast byla založena až relativně nedávno, až v roce 1808, kdy zde při tvorbě laguny vznikl právě tento písečný výběžek. A protože se tím oddálilo místním rybářům oceánské pobřeží, přesunuli se za ním blíž...a nepřesunuli se sem pouze samotní rybáři, ale i jejich zázemí v podobě malinkatých dřevěných přístřešků.

S útlumem rybářství ve dvacátém století se začaly pruhované rybářské "stodoly" postupně přeměňovat na letní plážové domky. Přibyly okna, balkónky, verandy, příčky a patra. Některé domky nahradily původní dřevo za kámen. Jen ty pestré barvy a pruhy zůstaly dodnes.

Nejen kvůli těmto pruhovaným domkům se sem vyplatí vyrazit. Tím dalším důvodem je jistě dlouhatánská písečná pláž anebo dřevěné promenády podél ní vedoucí. A pokud se zde ocitnete první srpnový víkend, tak potěšíte i své chuťové pohárky na Ria a Gosto - Festival de Marisco da Costa Nova, neboli festivalu mořských plodů. 

Jedinou menší komplikací, která by Vás neměla rozhodně od návštěvy odradit, je trochu horší dostupnost. Pokud nemáte půjčené auto, tak je potřeba se dopravit do centra Aveira k "jazykové škole", odkud zhruba každou hodinu vyjíždí autobusová linka až na svou konečnou v Costa Nova. Cesta je to trochu kodrcavá, zdlouhavá, a autobus zastavuje skoro na každém rohu, ale ty poloprázdné a čisté pláže Vám za to jistě budou dostatečnou odměnou.