Sluneční brány do Lisabonu

Sluneční brány do Lisabonu

I když se opakují každým dnem, jsou pro mě východy a západy slunce neopakovatelnou záležitostí. Obzvlášť zde, v Lisabonu. Pro jejich pozorování mám svá oblíbená místa a rád se o ně s vámi dnes podělím. A protože jsem vodním živlem, nejenom podle svého zodiakálního znamení, tak jsou to i místa úzce spojená s řekou, s řekou Tejo (Težu).

Na východy slunce, nebo jak by zněl doslovný překlad z portugalštiny, na zrození slunce "nascer do sol", neznám v Lisabonu příhodnější místo, s ještě příhodnějším názvem, než je Portas do Sol (portaš du sol), neboli "Sluneční brány".

Místo nacházející se v nejstarší lisabonské čtvrti Alfama, kousek pod hradem Sv. Jiří, nese svůj název po původní hradební bráně, která zde stávala až do svého zničení při strašlivém zemětřesení v roce 1755 a která nesla jméno Porta do Sol tj. Sluneční brána.

Miradouro das Portas do  Sol za rozbřesku

Hradby i brány dnes nahradily terasovité vyhlídkové plošiny, které naskýtají úchvatné výhledy nejen na střechy starobylé Alfamy, či například na bělostný chrám Igreja de São Vicente de Fora, ale především na širokánskou lagunu řeky Tejo, která spíše evokuje moře, než řeku. A právě zde, nad řekou, se tu každé ráno rodí slunce a vstupuje svou pomyslnou bránou do Lisabonu. Z vyhlídkové plošiny Miradouro das Portas do Sol je to opravdu spektakulární podívaná.

Výhled na střechy čtvrti Alfama, v pozadí Igreja de Sao Vicente de Fora

Moje maličkost a dlouhé stíny za rozbřesku

A jen o pár kroků níže se nachází další krásná vyhlídka, resp. vyhlídkové podloubí, krásně modrobíle vykachličkovaná: Miradouro de Santa Luzia. I odtud jsou východy slunce nad řekou nezapomenutelné.

Miradouro de Santa Luzia

A když se této podívané dostatečně nabažíte, neznám nic lepšího, než si zajít na snídani do nedalekého kiosku (pozor, otvírá až relativně pozdě), anebo na zahrádku do některé z přilehlých kaváren. Slunce tak budete mít stále pod kontrolou a jediné, co vás bude vyrušovat v rozjímání, bude občasný průjezd tradičních žlutých tramvají. 

Sladko-slaná snídaně při východu slunce.

Když se pak váš lisabonský den nachýlí ke svému konci, tak rozloučit se s ním, a se slunečními paprsky, vřele doporučuji na jiném místě. Na Miradouro de Santa Catarina, nacházející se ne jednom ze sedmi lisabonských pahorků (psal jsem o něm již dříve zde). Místo je to velmi populární i mezi samotnými Lisaboňany. Večer co večer se zda kumulují hloučky posedávajících, postávajících a popíjejících osob, aby si zde sdíleně užívaly až okázale barevné západy slunce. Západy, které i zde symbolicky probíhají nad řekou, se siluetou ikonického mostu Ponte 25 de Abril (most 25. dubna) v popředí. Touto mostem tvořenou symbolickou bránou slunce z Lisabonu odchází. 

Západ slunce nad mostem 25 de Abril z Miradouro de Santa Catarina

A pokud je opravdu krásné počasí, a pokud máte kolem sebe dobré přátele, a pokud máte v ruce ještě třeba i kalíšek s dobrým vínem v ruce, tak pak se můžete třeba krásně zasnít, a jako jedna moje kamarádka s mírným dojetím v hlase i v oku prohlásit: "no ty kýčo!".