Černé nevěsty z Viany

Černé nevěsty z Viany

VIANA DO CASTELO (vijana du caštelu) je moc příjemné přímořské, pardon příoceánské město (jak dlouho mi trvalo si na toto slovní spojení v Portugalsku zvyknout!), poslední větší město na sever od Porta před hranicí se Španělskem.

Toto téměř 40tisícové město toho může hodně nabídnout: krásné pobřeží, do kterého ústí řeka LIMA, dóm Svaté Lucie shlížející na centrum z kopce nad městem, nemocniční muzejní loď GIL EANNES, malebné historické centrum a několik námořních kostelíků. I vyhlášenou cukrárnu na hlavní třídě jsem musel navštívit a ochutnat několik místních sladkostí. Ale hlavním cílem mého výletu tentokrát nebyla ani jedna z výše uvedených pamětihodností, či sladkosti z cukrárny, ale jedna speciální folklórní slavnost...

„Musíme se dostat na hlavní třídu, tam se koná přehlídka folklórních souborů, hlavní část celé oslavy!“, říká mi Joanna, když se prodíráme davy lidí. „Oslavy? Já myslel, že je to přehlídka folklórních souborů,“ ptám se poněkud překvapeně. „Ano dnes už je to spíš přehlídka tradičních krojů, tanců a písní, ale původ celé oslavy má náboženský základ, však jsme taky v silně katolickém Portugalsku,“ usměje se. Celá týdenní akce totiž nese jméno „Romaria de Nossa Senhora d´ Agonia“, což volně přeloženo znamená „Pouť k Panně Marii Bolestné“. Panna Marie je totiž hlavní patronka portugalského národa a navíc také námořníků. A jelikož jsme v původně rybářském středisku, tak v průvodu nesmí chybět zdobená nosítka s její sochou, kterou nemůže nést nikdo jiný, než námořníci.

Pak už vypuká exploze barev, rytmů, písní a tance. Po hlavní třídě procházejí za doprovodu bubeníků folklórní/národopisné soubory z městeček a vesnic tohoto nejsevernějšího portugalského regionu. Hlavní roli v nich hrají ženy. Každý kroj, ve kterém se promenují městem, má svůj vlastní význam, svou tradici a nezastupitelnou symboliku.

„Ty mladé v černých šatech s bílým závojem jsou tzv. "NOIVAS" – nevěsty. Černá je totiž typickou barvou svatebních šatů v tomto regionu.“ A trochu morbidně dodává: „ V těchto svatebních šatech bývaly pak většinou i pochovány, tedy kromě těch zlatých šperků, ty zpravidla pocházejí ze zdejších vyhlášených zlatnických dílen a dědí se z generace na generaci. Podle jejich množství se kdysi i posuzovaly ekonomické možnosti rodiny.

„Ta se zdobenou svíčkou v ruce je "MORDOMA". Neprovdaná dívka - snoubenka, která bývala organizátorkou náboženských slavností ve vesnici. Má podle tradice stejné černé šaty jako nevěsta, s velkým množstvím zlatých náhrdelníků. Jenže nenosí bílý závoj a místo toho má tu svíčku. Svíce byla původně zapalována na začátku mše a pokud v jejím průběhu zhasla, bylo to považováno za zlé znamení. Dívka, která svíci přinesla, není neposkvrněná a je tudíž pro rodinu svého vyvoleného i pro něj samotného nepřijatelná.“

„No a těm, kterých je tu nejvíc, těm v barevných krojích, se říká "LAVRADEIRAS". Jednalo se o ženy sedláků a rolníků, které během slavnosti dávaly na odiv své nejlepší šaty určené pouze pro výjimečné příležitosti.“

„A nakonec je tu tzv. "MORGADA". To je ta starší, s deštníkem. Byly to většinou ženy z bohatých venkovských rodin, které se provdaly za muže z města. Nikdy se však vzhledem ke svému prostému původu nestaly pravými městskými dámami, a tak je pouze napodobovaly stylem oblékání“.

Slunce zapadá, průvod končí a z hlavní třídy se davy přesouvají do parku, kde je připraveno pódium. Zde se střídají jednotlivé folklórní skupiny a předvádějí své prapodivné tance se zpěvy, podobné těm, které mi někdy předváděla Joanna v kanceláři na universitě, však i ona pochází právě z Viany. Bohužel nejde prostřednictvím těchto stránek přenést ty zvláštní pohyby a zpěv blížící se někdy téměř neposlouchatelným frekvencím. Žádné publikovatelné video jsem nepořizoval, ono je to totiž  všechno nejlepší vidět na vlastní oči. Ta příležitost se ale naskytne jen jednou do roka v polovině srpna ve VIANA DO CASTELO.

A díky André Martins, za krásné fotky! Muito obrigado André!