Meteorit v Portu

Meteorit v Portu

Rozhlédl jsem se znovu. Skoro všichni kolem mě plakali. Plakal celý koncertní sál, plakala dokonce i Sára, která mě na koncert pozvala. Vnitřně jsem se opět ujistil, že Portugalci své city dávají více a viditelněji znát, jak v radosti, tak i ve smutku. Na chvilku jsem se až zastyděl, že tu sedím tak trošku jako chladný kapr v hejně plačících portugalských sardinek. Nebylo se však za co stydět, byl jsem v Portugalsku teprve krátce a portugalsky jsem uměl sotva pozdravit a poděkovat. Nevěděl jsem ani nic o tom, kdo to byl ZECA AFONSO, ani kdo to je MARIA JOÃO. Zato jsem naprosto bezpečně věděl, kde to právě sedím...

Seděl jsem v budově nesoucí prostý a jednoznačný název CASA DA MÚSICA (káza da můzika) - dům hudby. Seděl jsem v nové architektonické ikoně Porta a možná v tom nejlepším koncertním sále současnosti. Tiše jsem seděl, poslouchal a rozhlížel se....

Stěny koncertního sálu jsou pokryté dřevem a plátky zlata (pravého, jak jsem se později dočetl), nad jevištěm velký zlatý nafukovací polštář, nad pódiem obrovské okno z tlustého vlnitého skla. To všechno proto, aby byly vytvořeny ty nejlepší akustické podmínky...aby bylo proč se dojímat nad krásou a dokonalostí hudby.

"To všechno muselo být strašně drahé" zeptal jsem se po koncertě Sáry. "Však taky bylo! A byly toho taky po dlouhou dobu plné noviny!". A kromě prodražení se celá stavba i pořádně zpozdila. Projekt, který měl být dokončen v roce 2001, když bylo Porto hlavním městem evropské kultury, se podařilo uvést do provozu až v roce 2005, tedy se čtyřletým zpožděním!!!

Ale to čekání i v přepočtu téměř 2,7 mld. Kč se vyplatilo. Odvážný projekt navrhnul dnes už legendární nizozemský architekt REM KOOLHAAS a dle svých vlastních slov ho koncipoval jako meteorit vržený doprostřed tradičně uspořádaného města, nebo jako diamant, chcete-li. Skoro zde nenajedete jediný pravý úhel ...ani venku, ani uvnitř...

Pokud do Porta tedy někdy zavítáte a na žádný koncert, například zde sídlícího Národního orchestru města Porta (Orquestra Nacional do Porto), lístky neseženete, tak rozhodně využijte nějaké z komentovaných prohlídek, které se zde přes den opakovaně konají. Prohlídka Vás zavede nejen do hlavního sálu pro téměř 1300 diváků, ale i do menšího auditoria, do krásně okachličkovaného VIP salónku či na střešní terasu s krásným výhledem na zelené kruhové náměstí BOAVISTA. I já se sem opakovaně vracím...

A vracím se sem i ve vzpomínkách, ve vzpomínkách na onen koncert, na ony plačící diváky. A teď, teď po letech už vím proč všichni plakali, teď už vím, co pro Portugalce znamenal ZECA AFONSO (hudebník, skladatel a ikona boje za demokracii), už rozumím slovům a zpěvu MARIE JOÃO, teď už vím, jak to všechno bylo silné a dojemné a krásné. Asi se i ze mě pomalu, ale jistě stává sardinka.