Pomalu, pomaleji, stop

Pomalu, pomaleji, stop

Tato tři slova mi utkvěla v paměti z úžasné knihy Jana Buriana "Výlet do Portugalska" ve spojitosti s regionem ALENTEJO (Alentežu). Slova, které si můj mozek založil do přihrádky označující jihoportugalský region proslavený dobrým a silným vínem, korkovými duby, vysokými teplotami a tak nějak pomaleji plynoucím časem.

Tato tři slova jsem si i jako nějakou mantru přeříkával, když jsme vyjížděli v pronajatém karavanu z historického, kulturního i správního centra regionu, z ÉVORY, připraveni prozkoumat kouzlo tohoto kraje a prožít alespoň několik slunečních dní v této alentejanské časové anomálii. Místní lidé a jejich tempo, je tu totiž (i podle už tak dost benevolentních portugalských měřítek), prý mnohem, ale mnohem pomalejší...

Vydáváme se směrem na jih, následujíc tok řeky GUADIANA. Je teprve květen, ale teplota se už šplhá ke čtyřicítce. Převážně zemědělská krajina je ještě zelená, ale brzy úplně vyschne a zežloutne. Naší cestu alentejánským venkovem lemují korkové duby, vinice, olivovníky a na téměř každém sloupu i čapí hnízda. Všude kolem panuje ten hypnotizující klid, který občas přeruší jen klapání čapích zobáků a pleskot čapích křídel. 

První větší zastávku děláme ve městě MOURA, však je taky čas na oběd. A jak se ostatně můžete přesvědčit po celém Portugalsku, na obědě se tu rozhodně nešetří. Ať už se to týká velikosti porcí, nebo dvou i více hodin na něj vyhrazených, však není kam spěchat, což zde, v rozpáleném Alenteju, platí dvojnásob. Tak jezme pěkně POMALU!

Manuelský - gotický portál kostelíku v Mouře

 

Açorda - typická alentejanská polévka: hustá česnečka s chlebem a vajíčkem

A POMALU, zase kousek více na jih, se na další den přesouváme do městečka SERPA. Slunce zase praží naplno a teplota se už zase přehoupla přes čtyřicítku. Není tedy divu, že jsme po poledni v celém městě téměř opuštěni. Na náměstíčku před kostelem nikdo, v úzkých uličkách jen občas vykoukne nějaká žena v zástěře, vstup do hradu je zavřený, u historického akvaduktu ani noha. Naštěstí aspoň kavárnička na náměstí je otevřená, a tak zde usedáme a ochutnáváme sladké sýrové koláčky, specialitu z místního sýru QUEIJO SERPA. Celkový charakter městečka, horko, prázdno, ticho a všudepřítomný klid nutí i nás si vše vychutnat pomalu, pomalinku, POMALEJI.

Vstup do hradního areálu v Serpě  zůstal pro nás tentokrát uzavřený

Sladký koláč ze sýru Queijo Serpa je místní specialitou

Než s naším karavanem po několikadenním putování opustíme Alentejo a překročíme jeho hranici do nejjižnějšího portugalského regionu ALGARVE, čeká nás ještě jedna významná zastávka: MÉRTOLA. Historické město vystavěné na skalním ostrohu nad řekou GUADIANA, v centru přírodního parku Parque Natural do Vale do Guadiana. Hlavní třídou vystoupíme kolem krásného modrobílého kina, kolem čistě bíle natřeného kostelíka pamatujícího i arabské doby, až na nejvyšší bod města, na kamenný hrad. Teď už jen zbývá se vyšplhat na hradní věž, zastavit se na chvíli, přeřadit na nulovou rychlost a mlčky se pozorně a dlouze zahledět do říčního údolí.

Mértolské kino svojí architekturou upomíná na doby dávné arabské nadvlády

Stejně jako nedaleké kino, tak i kostelík pod hradem nese arabské zdobení, i když mnohem starší.

Výhled do údolí Guadiany z hradní věže v Mértole

Jak napsal spisovatel Phil Bosmans "Čas není žádná dálnice mezi kolébkou a hrobem, nýbrž místo k zaparkování na slunci. Dnes žít! Dnes se smát! Dnes se radovat!" -STOP-