Kapři na surfu

Kapři na surfu aneb čekání na "správnou" vlnu

Říká se, že všechno se má alespoň jednou zkusit, a tak jsem se i já, sladkovodní kapr, vypravil naučit surfovat! A taky kam jinam bych se já mohl vydat za surfováním, než do Portugalska, které má téměř 1000 km atlantického pobřeží. A nejen to, Portugalsko je i díky skvělým a po většinu roku vhodným klimatickým podmínkám, krásným plážím a "dobrým" vlnám, ideální a cenově dostupnou destinací pro provozování tohoto pro nás netypického sportu.

My jsme si (ano, úplně sám jsem se neodvážil) zvolili pro své první surfařské "krůčky" říjen a lokalitu jižně od Porta: malé přímořské městečko ESMORIZ, kam se dá za necelou hodinu pohodlně dopravit z Porta vlakem. Na osobní doporučení kamarádů jsme zvolili profesionální přípravku v takzvaném surfcampu, kde Vás nejen ubytují a odborně vycvičí, ale i zapůjčí veškeré potřebné vybavení. A tak se naším domovem stal na víc jak týden útulný domeček nedaleko pláže a našim trenérem Rui a jeho kolegové z RUI SURFERS CAMP.

A jak vypadal takový běžný surfařský den? Pokusím se ho na následujících řádcích i za pomoci obrázků vylíčit hodinu po hodině.

7:00 - 9:00

Den začínáme na portugalské poměry dost časným budíčkem (dřív než naše budíky nás budí zvony z nedalekého kostelíka) a pak vydatnou snídaní v hlavní budově. Snídaně je na dlouhou dobu také jediným pořádným jídlem, protože až do pozdního odpoledne se k žádnému jinému nedostaneme...

9:00 - 10:00 

Příprava vybavení na surfování. Vyzvedáváme si každý svůj neopren (stále ještě mokrý z předchozího dne) a společně s prkny je nakládáme na připravená auta. Náš surfařský šéf Rui mezitím prostuduje předpovědi počasí a místa, kde mají být ty nejlepší vlny.

10:00 - 10:30

Objedeme několik nedalekých pláží a po vizuální kontrole se Rui rozhodne pro finální místo, kde se budeme celý den potýkat nerovným zápasem s mořskými vlnami. 

10:30 - 11:00

Nejhorší část dne: nasoukat se do nepříliš voňavého a mokrého neoprenu....a pak rozcvička. Obzvlášť zvedačky na suchu jsou namáhavé a po několika v řadě jich máte plné zuby (kromě nějakého toho písku, který tam již dávno máte).

11:00 - 15:00 (dle vln)

Nejnamáhavější, ale i nejkrásnější část dne. Surfování, surfování, surfování...nebo spíš pokus o něj. Opakovaně se na surfech, které máme lankem připevněny ke kotníku, vrháme do vln oceánu a čekáme na tu "správnou" vlnu. 

15:00 - 16:00

Je po největší námaze, vlny ustávají a my se přesouváme z oceánu na pláž, kde si pohazujeme s míčem, povídáme si a ti otužilejší a méně unavenější se běží proběhnout a nebo se odvážně vrhají (už bez neoprenu) do chladivé mořské vody (teplota oceánu u portugalského pobřeží i v nejteplejším létě málokdy přesáhne 21 stupňů).

16:00 - 17:00

Balíme, převlékáme se, nakládáme prkna a neoprény a vyrážíme vše vyložit a od písku opláchnout zpět do "centrály".

17:00 - do usnutí

Konečně trochu klidu a volného času spojeného s vydatnou večeří a trochou nějaké osvěžující sangrie v baru na pláži nebo sklenky dobrého portugalského vína...a pak osvobozující a tělo regenerující dlouhý spánek, však si ho po celém namáhavém dni zaslouží.

A ještě než usínáme, každý si donekonečn opakujeme tři následující kroky: 

1. Pádlovat, pádlovat, pádlovat (tedy co nejvíce zrychlit své prkno na kterém ležíte na břiše a rukama popoháníte vpřed - a to těsně před příchodem té "správné" vlny)

2. Vzepřít se (s rukama na prkně v momentě, kdy je ta "správná" vlna právě pod vámi)

3. Vyhoupnout se (naskočit na prkno oběma nohama a co nejdéle se na něm udržet nad hladinou)

Ač to vše zní velmi jednoduše, poznat tu "správnou" mořskou vlnu, dělá nám sladkovodním kaprům trochu problém. A správně zvládnout tyto tři kroky není také nic jednoduchého. Ale za ten nádherný, i když velmi vzácný okamžik, kdy se vám to vše podaří a vy se alespoň na chviličku na prkně postavíte a svezete se na té "správné" vlně, to obrovské úsilí rozhodně stojí!