Tajemný klášter v horách
Dlouho, předlouho jsem před Vámi toto místo tajil, ale rozhodl jsem se konečně po letech popustit uzdu svému skrblictví a podělit se s vámi o něj. Je magické to místo a tajemné, a z každičkého kamene a z každičké škvíry k vám hlasitě promlouvá onen duch místa, ten pověstný genius loci.
Když jsem se sem, do Národního parku Peneda-Gerês (peneda-žeréš), při své úplně první návštěvě Portugalska v roce 2006 dostal, úplně jsem tomuto místu propadl a slíbil si, že se sem musím ještě alespoň jednou vrátit. Fotografie rozpadlého středověkého kláštera se stromem obrostlým mechem a lišejníky mě provázela po mnoho let. Až v roce 2015 jsem se na stejné místo vrátil znovu, nic se na něm nezměnilo, a ta silně tajemná atmosféra zůstala pořád stejně intenzivní. A rozhodně jsem zde nebyl naposledy, tím jsem si jist.
 |
| Ruiny středověkého kláštera s kostelíkem z oné fotografie z roku 2006 |
 |
| |Totéž místo v roce 2015 |
A rozhodně to není jen polorozpadlý klášter, který stojí v tomto jediném národním parku v Portugalsku za vidění. Zde, na samotném severu země na hranicích se španělskou Galicií, je toho k vidění mnohem více, ale to si rozhodně zaslouží samostatný příspěvek. Já vás však ještě aspoň chvíli ponechám virtuálně zde, u kláštera, rozhodně si to toto místo zaslouží.
Klášter Mosteiro de Santa Maria das Júnias leží ukryt v údolí malé říčky nedaleko pitoreskní kamenné horské vesničky Pitões das Junias. Původ klášterního kostelíka a samotného kláštera sahá hluboko do historie, až do 12. století. Do doby, kdy byla právě jeho odlehlost ideální pro poustevnický život zdejších mnichů. Žádného mnicha zde však již nenajdete, ze samotného kláštera po požáru zůstaly jen trosky, ale i tak je celé toto místo uchvacující a ne nadarmo bylo prohlášeno za národní památku. Málokdy tu někoho potkáte, místo neleží na žádné významné turistické cestě a tak si procházení se ruinami obrostlými lišejníkem můžete vychutnávat v klidu a v osamění, vzácné to momenty dnešní uspěchané doby. K mému velkému překvapení však zřejmě nejsem jediným z Čechů, kdo si toto místo tak oblíbil, důkazem nechť tomu je článek o klášteru na Wikipedii, kromě portugalštiny a němčiny, je zde článek ještě v češtině (a já to nebyl!, odkaz zde).
A to ještě není všechno! Když se odtud vydáte po směru toku říčky, dostanete se až ke srázu, kde říčka upadá vodopádem hluboko do údolí a vám se zde naskytne úchvatný výhled do krajiny. Výhled, který na horizontu lemuje zubořez vrcholků Serra do Gerês, druhého nejvyššího pohoří kontinentálního Portugalska a za ním už Španělsko, přirozená to bariéra oddělující jediného portugalského souseda.
Za zastavení i nocleh stojí rozhodně i samotná vesnička Pitões das Junias. Ta je tvořena výhradně kamennými domy a jako kdyby se tu zastavil čas. Jen živé televizní vysílání fotbalových přenosů ve zdejší hospůdce a kavárničce Café Rato do Eiró na návsi a několik zaparkovaných automobilů vám připomene, v jakém století se nacházíte. I my jsme se tu večer zastavili a strávili zde jeden z těch nezapomenutelných portugalských večerů v družném rozhovoru s panem majitelem a jeho ženou.
Tajně doufám, že i když jsem toto místo takto veřejně provařil, tak si i tak uchová svojí autenticitu a klid, a že i každý, kdo by se třeba na základě tohoto článku sem vypravil, bude respektovat ducha tohoto místa. Jen ještě jedna poslední věc mi vrtá hlavou, co to vlastně je za ten krásný rozkošatělý strom porostlý lišejníkem? Strom pod kterým jsem si vždy rád sedával ke kamennému stolu a rozjímal. Věřím, že jeden ze čtenářů mého blogu mi na to pomůže najít odpověď. Předem mu za to zde děkuji a tento příspěvek mu za odměnu věnuji.
 |
