Neobyčejná nádraží portugalská
"Ve většině případů prochází dnešní pocestný cizími zeměmi tak říkajíc v opačném směru k vývoji dějin. Na začátku jeho nových poznatků stojí obyčejně hlavní nádraží hlavního města; teprve pak, pomalu a krok za krokem, postupuje k věcem starším a starším, tedy řekněme ke katedrálám, starému umění a amsterodamským židům, až posléze docela na konci své pouti objevuje sám hlas země, jako je bučení černobílé krávy nebo skřípání kol větrného mlýna. Tedy první jeho dojem zpravidla je, že všechny končiny světa jsou celkem stejné (krom té zatracené měny); závěrečný jeho dojem pak bývá, že bez konce různé a krásné jsou končiny světa; ale k tomu dojmu dochází obyčejně, když už je na to pozdě a kdy zase nasedá do vlaku na hlavním nádraží hlavního města, pomalu už zapomínaje, co viděl." Karel Čapek - O poznávání cizích zemí (Obrázky z Holandska,1932)
Za těch více než 80 let, kdy Karel Čapek takto cestoval a psal o Evropě, se toho hodně změnilo. Pocestným se dnes říká turisté, na počátku jejich cest stojí většinou hi-tech letištní budovy a i měny evropských zemí se již téměř podařilo sjednotit. Z těch kdysi moderních nádraží, těch hlavních i vedlejších, jsou dnes v Portugalsku mnohdy památkově chráněné objekty, skanzeny dob minulých, stavby krásné, stále funkční, místa, kde může dnes pocestný zaslechnout onen kouzelný "hlas země".
 |
| Nádraží Rossio v Lisabonu |
A stejně tak, jak Karel Čapek ve své vzpomínce, tak i já začnu na nádraží hlavního města. V Lisabonu je vlakových nádraží hned několik. Za to hlavní je dnes považováno ultramoderní Oriente, nebo centrálně položená Santa Apolónia, ale tím nejkrásnějším je bezesporu nádraží ROSSIO. Nedávno zrekonstruovaná budova z konce 19. století odkazuje svým historizujícím slohem na slavnou manuelskou gotiku. Nalézá se nedaleko stejně pojmenovaného náměstí a vlaky z něj směřují například do Sintry, místa stejně jedinečného, jak toto nádraží, místa kam se s Vámi již brzy také vypravím.
 |
| Nádraží Rossio (zdroj:http://www.tunliweb.no/) |
Dalším nádražím, které určitě stojí za více pohledů, než jen za ty na ceduli s odjezdy vlaků, je to ve středoportugalském AVEIRO. Je však třeba vyjít z nádražní haly, protože to nejzajímavější se nalézá venku, na fasádě. Modrobílé variace na průčelí původní nádražní budovy jsou tvořeny tradičními dlaždičkami azulejos, které obzvlášť vynikají za slunečního světla. Ale nemusíte se bát, že zde tyto světelné podmínky nezastihnete. Slunečního svitu je zde, nedaleko bělostných aveirských pláží, během celého roku dostatek.
I další středoportugalské a studentské město COIMBRA, sídlo nejstarší portugalské university, se může pyšnit krásnou historickou nádražní budovou. Další z ukázek historizující architektury přelomu 19. a 20. století je rovněž stále funkční. Ale pozor, v Coimbře jsou nádraží dvě! Obě nádraží by se daly nazvat jako hlavní, a protože se asi Portugalci nedokázali rozhodnout, které je to hlavní a které to vedlejší, tak je šalamounsky pojmenovali jako stanice (Estação) A a stanice B. Není se čemu divit, sám bych se neuměl rozhodnout. Stanice označená jako Coimbra-B, je historicky starší a leží na hlavním železničním koridoru spojujícím Lisabon s Portem. Stanice Coimbra-A je novější, mnohem menší, ale leží téměř v centru města a určitě je i krásnější.
 |
| Vlaková stanice Coimbra A |
Mému srdci je ale určitě nejbližší nádraží v PORTU. Nádraží São Bento je ze všech dnes zmiňovaných historických budov nejmladší a bylo inaugurováno až v roce 1916. Z venku působí vstupní budova nejméně zdobně, co však nenabízí z venčí, to bohatě vynahrazuje ve svém interiéru. Vstupní hala je od podlahy až ke stropu vyzdobená modrobílými výjevy z portugalské historie, portugalská obdoba Muchovi Slovanské epopeje je zde místo na plátně vymalována tradičně na dlaždicích azulejos. Mnohokrát jsem si je tu prohlížel i já, při čekání na odjezd vlaku do Aveira, Bragy, Guimaraese... S tím rozjímáním to v této nádražní galerii nesmíte však příliš přehánět, protože i zde v Portugalsku překvapivě vyjíždějí vlaky na čas!
