Ferrari mezi portskými

Ferrari mezi portskými

Tak jste se konečně dočkali! Po mnoha naléháních a i vzhledem k dnešnímu datu (31.12. 2015), jsem se rozhodl, že sem tedy přidám svůj první (a zdaleka ne poslední) příspěvek o víně. A když už píšu o Portugalsku, tak začnu právě portským. A když už portským, tak proč nezačít tím nejlepším z nejlepších!

Střechy "sklepů" kde zraje portské víno ve Vila Nova de Gaia (Porto)

Doslovným "Ferrari" mezi portskými je bezesporu to, které na své vinětě nese přesný rok původu a nápis VINTAGE (vyslovujeme anglicky vintidž). Jedná se vždy o sladké a červené portské, které bezpečně poznáte nejen podle tohoto nápisu, ale rovněž podle klasického korkového uzávěru (ostatní portská mají takzvaný uzávěr s hlavou) a rozhodně i podle ceny. Například lahvinku takové Quinta do Noval Nacional 1931 si můžete koupit za krásných 150 000 Kč! 

A čím je tedy toto portské tak výjimečné?  Jak jsem již zmínil výše, jedná se o jedno z mála druhů portských, které udává rok původu, to u jiných portských (kromě tzv Colheity) nenaleznete. Dále se jedná o víno, které je zceleno z těch nejlepších odrůd a nejlepších hroznů, které se na vinících v údolí řeky Douro podařilo vypěstovat. A to ještě není všechno, poslední podmínkou je, že musí být deklarován tzv. vintage ročník. K tomuto kroku přistupuje INSTITUTO DOS VINHOS DO DOURO E DO PORTO (Institut vín z oblasti Douro a Porto) průměrně třikrát za desetiletí, a deklaruje tím, že byly ten daný rok výjimečně dobré podmínky.

Institut portského vína v Portu

A tak, když se podíváte do následujícího výpisu vintage ročníků obecně deklarovaných po roce 1900, možná tam objevíte i rok svého narození. To já mám bohužel smůlu, narodil jsem se v roce 1981, takže prostě nejsem VINTAGE! 

1900 - 1904 - 1908 - 1911 - 1912 - 1917 - 1920 - 1922 - 1924 - 1927 - 1931 - 1934 - 1935 - 1942 - 1945 - 1947 - 1948 - 1950 - 1955 - 1958 - 1960 - 1963 - 1966 - 1967 - 1970 - 1975 - 1977 - 1978 - 1980 - 1982 - 1983 - 1985 - 1987 - 1989 - 1991 - 1992 - 1994 - 1997 - 2000 - 2003 - 2007 - 2011

Ale pokud ani Vy nejste vintage, tak rozhodně nepropadejte panice! Třeba i Vás někdo ze šťastnějších ročníků na nějaké pozve, však je v Portugalsku krásnou tradicí obdarovávat portským totožným s rokem narození. Pokud se Vám takováto příležitost naskytne a nebo pokud dokonce patříte k oněm šťastným ročníkům, nezapomeňte ještě na několik zásad servírování takovéhoto vína:

1. Protože VINTAGE portské zraje po mnoho let v láhvi a nikoliv v sudu, je potřeba ho po otevření dekantovat (někdy se k otevření používají i tzv. dekantační kleště).
2. Po otevření nechte víno v dekanteru chvíli tzv. vydýchat.
3. Podle mnohaleté (převážně britské) tradice se víno rozlévá u stolu po směru hodinových ručiček počínajíc hostitelem.
4. Pokud se u někoho karafa resp. dekanter zasekne déle než je zdrávo, je tradicí prohlásit na adresu tohoto hříšníka: "Znáte biskupa z Norwiche?" a pokud ani to nezabere, dodá se: "Byl to skvělý chlap, ale nikdy neposlal karafu dál..."

Oním nešťastníkem byl údajně Henry Bathurst, který byl v Norwichi biskupem v letech 1805-1837.  Ve svém vysokém věku (dožil se 93 let) však někdy na hostinách, kde se podávalo portské, usnul, a tak se u něj karafy s vínem často zasekly. 

Vám tedy popřeji, ať oslavu příchodu roku 2016 zvládnete bez usnutí před půlnocí či u slavnostní tabule, a ať Vás mé příspěvky na sardinkovsko-kapřím blogu zaujmou i v roce 2016!

Přípitek portským na útesu v Peniche

Windows shopping

Windows shopping

Už zase na sebe musím prásknout nějakou svojí slabůstku: strašně rád se brouzdám městy a čučím do výkladních skříní, a co víc, rád si je i fotím! Abych Vás tedy neochudil ani o tento aspekt mého poznávání Portugalska, rozhodl jsem se s Vámi v následujícím fotopříspěvku o pár pěkných úlovků podělit. Tak pojďte tedy se mnou, na jak Angličané říkají "windows shopping", nebo jak by se dalo kostrbatě přeložit do portugalštiny OLHAR AS VITRINAS (vyslovujeme oljar aš vitrinaš), nebo prostě pěkně česky: pojďme si začučet do výloh!

Ze všeho nejradši čučím do výloh s jídlem a pitím a to nejen když mám hlad a žízeň. Obzvlášť v Portugalsku je to tuze krásná podívaná a to nejenom kvůli obsahu, ale posuďte sami, že i samotný výklad je skvostný:

Výklad obchůdku s lahůdkami nedaleko tržnice Bolhao v Portu

Detailní pohled. Shora: klobásy, sardinky, fazole - aneb co nesmí v portugalské kuchyni chybět

Ještě náročnější je čučení do výloh cukráren tzv. PASTELARIA. Portugalci zdědili z dob arabské nadvlády lásku k sladkému a to jim zůstalo dodnes. A tak můžeme ve výkladech spatřit kromě tradičních PASTEIS (o těch již brzy podrobněji i s receptem) například čokoládové "krysenky" tzv. RATINHOS nebo dokonce i dort s celým fotbalovým týmem FC Porto (o fotbalu se taky již brzy musím rozepsat více):

Cukrárenská výloha s "pastely" (uprostřed nahoře) a "krysenkami" (vpravo dole) 

Dorty včetně toho fotbalového - zde v barvách FC Porto

O něco již méně nadšeně, ale o to více nevěřícně, čučím do výloh s religiózní tématikou. Ty v této katolické zemi najdete skoro na každém rohu. A kdo by doma neměl alespoň jednu Panenku Marii Fátimskou, jako by snad ani nebyl Portugalec. To já si pro jistotu pořídil hned dvě!!

To je ona! S korunkou uprostřed Panna Marie z Fátimy

Zde i v různých barvách a velikostech.

No a snad i milovníky módy dnes potěším. Nebudeme však čučet do výkladů nějakých módních řetězců, ale mrkneme se na jeden z nejtradičnějších portugalských produktů: na korek. Ten Portugalci kromě tradičního uplatnění ve vinařství dokáží zpracovat i do podoby sukně, kabátu, kabelky, kravaty nebo třeba i deštníku.

Korková móda 

Takže až se někdy budete procházet portugalskými městy, začučte si pěkně do výloh, a pokud vás něco zaujme, tak si můžete odvést i moc pěkný suvenýr: k jídlu, k pití, do soukromého oltáříku nebo něco na sebe, ať jste prostě šik (schick)! 

V nejkrásnějším knihkupectví na světě

V nejkrásnějším knihkupectví na světě

Otevřeně se přiznávám, že jsem knihomol. A přiznávám se taky, že kdykoliv jsem na cestách neodpustím si návštěvu nějakého knihkupectví. A protože jsem toho nacestoval relativně hodně, a tím pádem navštívil i mnoho knihkupectví, tak mohu směle potvrdit, že můj nadpis je pravda pravdoucí! V Portu jsem objevil to nejkrásnější knihkupectví na světě!

Knihkupectví Lello & Irmão

Nádherná, v novogotickém slohu dekorovaná budova se nachází na dohled od vysoko vyčnívající věže TORRE DOS CLÉRIGOS na RUA DAS CARMELITAS a nese nápis LELLO & IRMÃO (Lello a bratr). Byl to právě José Lello, který v roce 1894 odkoupil původní knihkupectví Chardon a spolu s bratrem Antoniem založil tuto portskou legendu. Knihkupectví, patřící k nejstarším v zemi, se zejména díky svým interiérům stalo doslova legendou. Však nahlédněte dovnitř a pochopíte proč:

 

Dvoupatrový obchůdek je nejen plný knih, ale i krásných vyřezávaných ornamentů, barevných vitráží, zaplňuje ho úchvatné schodiště, ale bohužel i davy fotografujících turistů. A protože já už mám za těch 10 let, co se do Porta pravidelně vracím, vše mnohokrát vyfoceno, nepodléhám davovému šílenství a při každé návštěvě si zde koupím nějakou zajímavou knihu, usadím se s ní v patře v malé kavárničce, kde si v klidu, nikým nevyrušován, vychutnávám čaj a atmosféru dávno zašlých časů...

A ještě jednu poznámku si závěrem neodpustím. Pokud vám interiér nápadně připomíná nějaký díl Harryho Pottera, tak jste na správné stopě! Velmi často sem během svého několikaletého pobytu v Portu chodívala právě autorka tohoto kultu J.K. ROWLING. A pokud vyčkáte až do západu slunce a z knihkupectví popojdete stejnou ulicí o kousek výš, tak se vám může na náměstí GOMES TEIXEIRA naskytnout i takovýto pohled:

Ale o těchto portských "Harry Potterech" si povíme zase jindy.

O slovech česko-portugalských

O slovech česko-portugalských

Už jsem na svém blogu za tu krátkou dobu stihl nakousnout témata gastronomická, cestovatelská, architektonická i sváteční, ale tématu, které spojuje celý portugalsky mluvící svět se už dlouho vyhýbat nemůžu. Ano, dnes si povíme něco málo o portugalštině...a to z pohledu slov, které dala portugalština světu i češtině a které běžně používáme i my kapři tj. obyvatelé zemí českých.

O tom, že čeština obohatila světový slovník o slovo robot se není třeba moc rozepisovat, ale víte která slova naopak dala portugalština nám? Zde jsem se pokusil o stručný výčet některých z nich:

• MARMELÁDA -  z portugalského slova MARMELO neboli kdoule, což je plod kdouloně obecné z jejichž žlutých plodů se vyráběl džem neboli marmeláda.

Plody kdouloně

• FETIŠ - z portugalského slova FEITIÇO (kouzlo) - ve svém původním významu uctívání neživých přírodních nebo umělých předmětů v západoafrických kulturách, stejně jako další slova se i toto pojí s érou zámořských objevů.
• ZEBRA - Slovo bylo odvozeno z pojmenování dnes již vyhynulého druhu divokých koní ZEBRO žijících do 16. století na Pyrenejském poloostrově. Když se portugalští námořníci dostali k Mysu Dobré naděje na konci 15. století, nalezli zde podobné pruhované koně a tak je i pojmenovali.
• KOBRA - pojmenování smrtelně jedovatého hada vzešlo ze slovního spojení COBRA DE CAPELLO neboli had s kápí, rovněž odkazující na zámořské objevy, tentokráte z indických končin.
• ALBÍN, ALBINISMUS - termín rovněž dovezený Portugalci z afrického kontinentu. Když portugalští námořníci objevili vzácně bíle zbarvené černošské jedince, pojmenovali je latinským slovem ALBUS neboli bílý, toto pojmenování se časem začalo používat i pro stejnou dědičnou poruchu vyskytující se i u jiných živočišných druhů.
• BANÁN - další africký import, který vzešel ze slova BANAANA tj. z wolofštiny používané v oblasti Senegalu a který se přes portugalštinu rozšířil i k nám.



Nepravidelná perla neboli pérola barocca

• BAROKO - z portugalského PÉROLA BAROCCA což je označení pro nepravidelnou perlu - podobně jako označení mnoha jiných slohů bylo i baroko pojmenováno až zpětně a i v tomto případě mělo toto dodatečně používané označení pejorativní přídech.

Výše uvedený výčet není samozřejmě vyčerpávající, slov, která se přes portugalštinu dostala i do češtiny je více, ale to nebylo účelem mého dnešního příspěvku. Tím bylo zejména upozornit na v češtině běžně používaná slova, která pocházejí právě z portugalštiny. Takže až si budete třeba loupat banán, mazat na chleba marmeládu, navštívíte ZOO, anebo budete obdivovat krásy barokních kostelů,  vzpomeňte si odkud se k nám některá slova dostala.

Šťastné a veselé Kapverdy

Šťastné a veselé Kapverdy

Možná mě k tomuto příspěvku dohnalo právě dnešní teplé počasí, možná právě ten šílený předvánoční shon a stres, ale nějak mě prostě tato doba na chvilku ve vzpomínce vrátila na Kapverdské ostrovy, bývalou portugalskou kolonii ležící na deseti ostrůvcích západně od afrického pobřeží.

Identitu každé země utvářejí především její obyvatelé. Pokud bych měl popsat Kapverďany, které jsem měl čest během krátké doby poznat na ostrovech SAL a SANTIAGO, charakterizoval bych je především jako šťastné a veselé lidi. Ne proto, že jsem se na ostrovy dostal těsně po Vánocích, které zde ještě doznívaly poněkud divokou vánoční výzdobou.

Kapverďané jsou lidmi moře, obzvláště zde, obklopeni ze všech stran vodami tropického Atlantiku. Není tedy divu, že téměř veškerý život se odehrává na pobřeží. Centrem všeho ruchu tu jsou, na rozdíl od našich návsí a náměstí, přístavní mola. Sem připlouvají rybáři se svými úlovky, zde je hned i prodávají a zde se místní snaží prodat některé z vlastnoručně vyrobených suvenýrů.

My si však raději než nějakou dřevěnou havěť kupujeme v místní „sámošce“ místní specialitu: třtinovou pálenku GROGUE. Na konci našeho pobytu na ostrovech se z nás stávají skuteční znalci tohoto průzračného moku a pro některé méně oblíbené příchutě máme i vlastní familiární označení, jako například „ta, co je cítit po vlhkém sklepu“, jinými slovy pálenka s příchutí routy vonné. 

Ač jsou zdejší lidé mnohokrát velmi chudí (z pohledu Evropana, nikoliv v celoafrickém kontextu), téměř vždy jsou otevření a usměvaví. MORABEZA, tohle slovo v kapverdské kreolštině vyjadřuje místní pohostinnost, vstřícnost a přátelskost k hostům. FUNANÁ je místní hudební žánr, který prezentuje jejich přirozeně veselou povahu. Pod téměř vždy bezmračným nebem a s neuspěchaným pojetím času morabeza a funaná dotvářejí harmonii prostředí, jehož „chybičky“ lze lehce přejít. 

Před odletem nás ještě z místního rádia zastihla neuvěřitelně důležitá hlavní zpráva: „Z dodávky na silnici před hlavním městem už opět uteklo prase a zatím se ho nepodařilo chytit.“ Šťastná země, která má takové hlavní zprávy. Šťastní lidé, kteří v ní žijí…

Tak prosím nezapomínejme ani my i v našich zeměpisných šířkách na trochu toho klidu, na úsměv na tváři a na pohodu nejen o svátcích. Však nejlépe to vystihuje oblíbené kapverdské sousloví, které můžeme slyšet na každém rohu: "NO STRESS" (vyslovujeme nou štres).

Na vlnách lisabonské dlažby

Na vlnách lisabonské dlažby

Až se někdy budete procházet po lisabonském centrálním náměstí ROSSIO (oficiálně Praça de D. Pedro IV) určitě si povšimnete nejen přilehlé zástavby, krásné kašny či sloupu se sochou portugalského krále Pedra IV., ale i krásně zvlněné černobílé mramorové mozaiky po které šlapete.

Tato tzv. CALÇADA PORTUGUESA se stala ikonickým prvkem pro mnoho portugalských měst i měst bývalých portugalských kolonií a tak se právě tato dlažba stala jedním z indikátorů portugalského vlivu napříč kontinenty. Nalezneme jí například i v Macau nebo jak dokladuje další obrázek i na nejslavnější brazilské pláži COPACABANA v Rio de Janeiro.

Pláž Copacabana v Rio de Janeiro

Na drobné kostičky štípaný černý či bílý mramor umožňuje nespočet vzorů a kombinací, ale právě tento zvlněný motiv nesoucí jméno O MAR LARGO (širé moře) se stal tím nejpopulárnějším a odkazuje na nejslavnější období portugalské historie: dobu zámořských objevů.

Vzor  Mar largo

A protože jsem se rozhodl pojmout svůj blog o portugalském světě  "českýma očima" musím zde připomenout i obdobu lisabonské dlažby u nás v Praze tzv. pražskou mozaiku. Stejně jako v Portugalsku, tak i u nás se v městech tento druh dlažby začal objevovat od poloviny 19. století. Materiál v našem prostředí zůstal stejný: na drobno štípané mramorové kostky. Jen barevnost a vzory se odlišují. Na pražských chodnících spatříme spíše šedo růžové variace a pravidelné geometrické obrazce nesoucí poetické názvy: SEDMDESÁTKA S DÁMOU jako na následujícím obrázku.

Pražská mozaika tzv. sedmdesátka s dámou

Nebo tzv. VZOR S DRAKY

Pražská mozaika tzv. vzor s draky

A tak, až se budete procházet nejen po lisabonském Rossiu, ale i například po pražském Žižkovu či Vinohradech, nezapomeňte se čas od času podívat i pod nohy a to nejen z důvodu vyhnout se nějakému tomu hovínku!

Jak se vaří francesinha

Jak se vaří francesinha

Co by to bylo za blog o Portugalsku, kdybych zde nepředstavil i základy portugalské gastronomie. A jelikož jsem svůj blog nazval podtitulem "portugalský svět českýma očima", pokusím se recepty na tradiční portugalská jídla přizpůsobit co nejvíce našemu českému prostředí. 

A protože mé srdce přirostlo zejména k Portu, kde jsem studoval a kam se pravidelně rád vracím, vybral jsem si pro začátek recept typický právě pro toto město: ano dnes si uvaříme dobrůtku zvanou FRANCESINHA (vyslovujeme francezíňa).

Jedná se v podstatě o sendvič zalitý pikantní rajčatovou omáčkou, ale jak si představíme dále, není to ledajaký sendvič ani ledajaká omáčka. A protože se za těch 50 let od doby co se s originálním recepturou vrátil do Porta portugalský emigrant žijící ve Francii (ostatně název samotný znamená v doslovném překladu "malá Francouzska"), postup přípravy dům od domu mírně diverzifikoval, tak jsem se rozhodl, že Vám dnes představím recept mého kamaráda Roberta. A protože Roberto pochází z portského předměstí GONDOMAR budeme dnes vařit FRANCESINHA A MODA DE GONDOMAR.

Tak co tedy budeme k přípravě této vydatné lahůdky potřebovat (pro 4 porce):

Na sendvič:

• Jeden světlý toustový chléb 
• 4 kolečka mortadely
• pikantní (paprikovou) klobásku či párky
• 4 tenké plátky libového vepřového masa
• anglickou slaninu nebo šunku
• 4 vejce
• 12 plátků sýra

Příprava: 

Na plech poklademe plátky toustového chleba, na ně navrstvíme kolečko mortadely a na čtvrtinky nakrájené párky či klobásky, pak zakryjeme dalším plátkem chleba a další patro vystavíme z na oleji osmažených vepřových plátků a plátků šunky a slaniny, opět překryjeme plátkem toustového chleba. Takto vzniklý sendvič překryjeme plátky sýru a pro zajištění stability propíchneme na skrz špejlí nebo velkým párátkem.

Na omáčku:

• 2 střední cibule
• 6 stroužků česneku
• 2 x bobkový list
• olivový olej
• sůl
• 5 velkých rajčat
• konzervu loupaných rajčat
• rajčatový protlak
• 1 plechovku plzeňského piva
• panák whisky nebo portského vína
• hrneček mléka
• 1 lžíci kukuřičného škrobu
• pikantní omáčku Piri Piri nebo jinou chilli omáčka

Příprava:

Ve velkém hrnci na oleji zpěníme na drobno nakrájenou cibulku, přidáme na tenké plátky nakrájený česnek, bobkový list a na kostičky nakrájená rajčata. Až začnou rajčata měknout přidáme plechovku loupaných rajčat a protlak, osolíme a dále vaříme. Během vaření postupně přiléváme po decilitrech pivo. Pak přidáme dle chuti pálivou omáčku a panáka whisky nebo portského. Vedle si mezitím v hrnečku mléka postupně rozpustíme velkou lžíci kukuřičného škrobu. Až jsou rajčata úplně měkká, velký hrnec odstavíme a rozmixujeme nebo přecedíme do jemna, pak přidáme mléko se škrobem a máme omáčku hotovou.

Kompletace a servírování:

Sendviče zapečeme v troubě do zlatova. Po vyjmutí na každý sendvič přidáme volské oko a takto hotový sendvič servírujeme zalitý omáčkou a nebo ještě doplníme o hranolky. Tak tedy BOM APETITE (dobrou chuť)!

A ještě se Vám závěrem k něčemu přiznám. Vždy když zavítám do Porta, tak nesmím toto jídlo vynechat a někdy se obdařím francesinhou jak k obědu tak i k večeři, ještě s portugalským pivkem na zapití...je pravda, že to není zrovna žádná dieta, ale za tu chuť mi to stojí!

Příběh portugalské vlajky

Příběh portugalské vlajky

Ano, tam někde za tou zeleno-červenou vlajkou vykukuje moje ruka! Stalo se tak při pražském halovém mistrovství Evropy v atletice, kam jsem se vypravil se svojí Portugalskem stejně posedlou kamarádkou Syky. Šli jsme tam podpořit nejenom naše, ale i portugalské sportovce, však jsme asi byli jedinými fanoušky této země v hale...

V pauze nabitého sportovního programu začala moderátorka České televize následujíc záběry kameramana zdravit fanoušky z různých evropských zemí: při záběru na vlajku Německa - německé fanoušky, při záběru na vlajku Francie - ty francouzské, u anglické vlajky - anglické atd. dokud kamera nezabrala vlajku naší (myšleno portugalskou). V tomto okamžiku moderátorka zaváhala ...a pak celou situaci "zachránila" větou: "A zdravíme fanoušky i z jiných zemí!".

Tak přátelé, aby se podobná situace už neopakovala, tak vězte, že současná portugalská vlajka vypadá takto, a my se na ni podíváme trochu podrobněji:

Současná podoba této portugalské vlajky byla ustanovena a uzákoněna rok po přeměně portugalského království v republiku tj. v roce 1911. A když se na ní podrobně podíváme nalezneme na ní tyto prvky:

• Zelenou a červenou barvu tj. tradiční barvy republikánů. Zelenou symbolizující národ a červenou symbolizující krev prolitou za zrození republiky.
• Ve zlaté barvě tzv. armilární sféru tj. navigační přístroj sloužící mořeplavcům během dalekých plaveb neboli odkaz na slavnou éru portugalských dějin.

Ve větším detailu se pak podíváme co se nachází uprostřed této armilární sféry v tzv. portugalském štítu:

• Je to na červeném rámu 7 zlatých hradů - ty symbolizují sedm hradů dobytých králem Afonsem III. při osvobozování jihoportugalského Algarve od maurské nadvlády.
• V prostředním bílém poli je pak 5 modrých štítů, připomínajících 5 stigmat Ježíše Krista uspořádaných do tvaru kříže tj. připomínky křesťanských základů státu. 
• Na každém ze štítů je pak 5 bílých teček odkazujících rovněž na křesťanství aneb na 30 stříbrných za které Jidáš zaprodal Ježíše (a ano nepřepočítal jsem se, teček je ve skutečnosti 25, ale prostřední štít se počítá dvakrát).

Právě tento tzv. portugalský štít se na portugalských vlajkách vyskytoval i v dobách monarchie i když na jiném barevném podkladu tj. na modré a bílé, která byla tradičně barvou portugalských králů a královen. Právě tuto barevnou kombinaci lze velmi často nalézt i v exteriérech a interiérech mnoha portugalských domů či kostelů v podobě keramických dlaždiček  tzv. AZULEJOS (ale o nich zas až někdy příště).

Doufám, že Vás tento trošku teoretičtější příspěvek příliš neotrávil, ale vzhledem k mým zážitkům jsem potřeboval s portugalskou vlajkou udělat trochu pořádek. A nebojte se, zítra budeme vařit!

Štědrý večer na portugalský způsob

Štědrý večer na portugalský způsob

Když už jsem se rozhodl, že se svým blogováním o Portugalsku začnu právě na Štědrý den, nelze asi zahájit mé psaní jiným tématem. Tak tedy tadááá tady je má blogerská premiéra:

I když je v Portugalsku Štědrý den na rozdíl od nás dnem pracovním, můžeme v našich štědrovečerních zvycích najít mnoho společných znaků. Tak například dárky v Portugalsku rozdává také Ježíšek (za pomoci PAI NATAL - Otce Vánoc) a také na Štědrý den a ne až o den později jako například v anglosaském světě. Rovněž hlavním jídlem během sváteční večeře tzv. CONSOADY je ryba, ale není to ani sardinka, jak by název blogu mohl mylně nabádat, ani český kapr, ale sušená a následně uvařená treska BACALHAU (bohužel v ČR téměř nedostupná surovina). Ta se podává tradičně s vařeným bramborem, kapustou a olivovým olejem. 

Nesmí chybět ani značné množství sladkostí jakými jsou například sladké "topinky" RABANADAS nebo kulatý BOLO REI (královský koláč), který je obdobou naší vánočky a k němuž se váže i pěkná vánoční tradice. V každém koláči je kromě kandovaného ovoce zapečena i jedna fazole, kdo jí ve svém dílu koláče objeví, musí příští rok koláč upéct nebo aspoň koupit. 

Co se však již výrazněji odlišuje od našich tradic je časový harmonogram a vánoční výzdoba. Časový harmonogram štědrého dne podléhá v této silně katolické zemi zejména půlnoční mši MISSA DO GALO. Mše není jenom liturgickou záležitostí, ale i časem setkávání. Po mši se pak rodiny vracejí do svých domovů a rozdávají si dárky. To vše až po uložení sošky Ježíška do betlému PRESÉPIO, který je na rozdíl od nás zásadní vánoční dekorací mnohem častější než vánoční stromeček. Inu kdo by taky v této "vyprahlé" jihoevropské zemi očekával stříbrný smrček nebo zelenou jedličku? A tak i centra portugalských měst zdobí o Vánocích spíš jehlany z drátů, kabelů a plechu.

A ještě jedna lokální štědrovečerní tradice zvaná BANANEIRO. Pokud se náhodou ocitnete na Štedrý den mezi 16. a 20. hodinou v centru severoportugalské Bragy, tak si nezapomeňte zajít na pohárek sladkého likérového vína Moscatel a na banán do Cada das Bananas. Tato původně komorní tradice majitele krámku s banány a jeho pár kamarádů se za 30 let rozrostla do davové záležitosti, kdy se setkávají před slavnostní večeři spolužáci, přátele a sousedé z celého města.

Tak tedy dobrou štědrovečerní chuť ať už večeříte tresku či kapra!