V modrobílém opojení
aneb barevné rozjímání o Portugalsku (v obrazech)
Kdyby se mě někdo zeptal, jaké barvy si jako první vybavím při slově Portugalsko, bez váhání bych odpověděl modrou a bílou. Nejsou to sice barvy současné portugalské vlajky, a ano, modrá byla vždy mou oblíbenou barvou, ale tato modrobílá barevná kombinace mi k Portugalsku pasuje z více rozličných důvodů, které se vám zde na několika fotografiích pokusím vysvětlit.
V první řadě to je světlo a obloha. Zde, na jihozápadní výspě Evropy je sluneční světlo jiné, než na jaké jsme zvyklí u nás. Tohoto "fenoménu" prosvětlené namodralé oblohy využívají již po staletí stavitelé a architekti, a velmi často volí bílé stavební materiály, které krásně korespondují s blankytně modrou oblohou. A nejsou to jenom architekti, ale i fotografové a malíři, kteří jedinečné světelné podmínky ve své práci využívají, jak to například v roce 2016 presentovala lisabonská výstava "A luz de Lisboa" (Lisabonské světlo).
 |
| Upoutávka na výstavu A Luz de Lisboa, která se konala v roce 2016 |
 |
| Střecha kostela Igreja de Nossa Senhora da Anunciação v Mértole, s prvky maurské architektury |
 |
| Secesní kino v Mértole, Alentejo |
 |
| Domov pro seniory v Alcácer do Sal, architektonické studio: Aires Mateus |
 |
| Nedávno otevřené muzeum MAAT, Muzeum umění, architektury a technologie v Belému, Lisabon |
 |
| Netradičně modrobílý maják Farol de Santa Marta, Estoril, Lisabonská oblast |
 |
| I závěsná lana mostu Vasco da Gama v Lisabonu jsou natřena modrobíle. |
Dalším důvodem, který je také úzce spojen s architekturou, jsou bezesporu slavné portugalské dlaždičky Azulejos (azulejžuš). Jedno z dalších dědictví dočasné maorské nadvlády, které sem doputovalo až z daleké Persie. Nejčastější modrobílé kombinace obkladů odkazují na oblíbenost a dostupnost kvalitního modrého barviva na Blízkém východě a v Orientu, barviva i barvy v těch dávných dobách v Evropě, ne tolik běžné a v antice dokonce i opovrhované. Však samotné portugalské slovíčko pro modrou barvu je azul, i když název samotných dlaždiček pochází z jiného arabského slova "az-zulayj" tj. leštěný kámen.
 |
| Mnoho domů má pestrobarevné kachličkové obklady, modrobílá kombinace však dominuje |
 |
| Modrobíle je okachlíčkováno i mnoho barokních kostelů, Capela das Almas, Porto |
 |
| Modrobílé nádraží v Aveiru |
 |
| Ambit klášterního komplexu v Tomaru |
I z historického pohledu jsou modrá a bílá tradičními barvami Portugalska, respektive Portugalského království. Do pádu monarchie v roce 1910 nosilo Portugalsko po dlouhá staletí na své vlajce právě modrou a bílou barevnou kombinaci (více jsem o portugalské vlajce psal již zde). Až revoluce přinesla na vlajku a například i na fotbalové reprezentační dresy tu mému oku nelahodící červeno-zelenou kombinaci...
 |
| Zahradní zeď barokního paláce Palácio dos Marqueses da Fronteira, Lisabon |
A když už jsem zabrnkal na tu fotbalovou strunu, nesmím zde rozhodně opomenout ani barevnou kombinaci slavného portugalského fotbalového klubu FC Porto. Právě modrobílé pruhy jsou neodmyslitelným symbolem tohoto fotbalového týmu a potažmo i celého a mnou tak milovaného města Porta (více o FC Porto zde). Však i mně se ve skříni na ramínku hrdě vyjímá modrobílý dres FCP, krásný dárek k narozeninám od mých přátel z Porta.
 |
| Fanklub FC Porto v rybářském městečku Afurada nedaleko Porta |
 |
| Já a mé modré kalhoty před muzeem FC Porto na stadionu v Portu |
A na úplný závěr mi dovolte ještě jedno barevné zamyšlení. Která barva by měla nejlépe vystihnout ono špatně přeložitelné a zásadní portugalské slovíčko saudade, tj. pocit jisté nevysvětlitelné melancholie a něžného smutku? Bez dlouhého rozmýšlení odpovím, že modrá! Však i angličtina podobný pocit vystihuje slovním spojením "feeling blue", který přeneseně pojmenoval i americké blues, však už i v antice byla modrá barvou smutku.
Portugalsko pro mě má, vždy mělo a i vždy mít bude, krásnou modrou a bílou barvu, i když trochu posmutnělou...
