Jak jsem zdolal bagaço
(a ono mě)
Před každou návštěvou Portugalska je vhodné si nastudovat alespoň několik základních slovíček a frází, např. děkuji - obrigado, prosím - por favor, dobrý den - bom dia, víno - vinho, atd. Kromě těchto základních termínů vřele doporučuji dát velký pozor i na termíny bagaço (bagasu), aguardente, či aguardente bagaçeiro, tedy pokud nechcete, nebo naopak budete chtít dopadnout, tak jako já před lety.
Byl jsem v Portugalsku teprve krátce, a na pozvání své portugalské kamarádky Raquel jsem vyrazil na víkendovou návštěvu do jejího rodného městečka CANAS DE SENHORIM. Městečko je to celkem tiché a nenápadné, dominuje mu jen maličké, ale pěkné barokní centrum, a celá obec je usazena do krásné kopcovité krajiny oblasti Dão, regionu skvostného vína v podhůří nejvyšších portugalských kontinentálních hor Serra da Estrela.
 |
| Historické centrum v Canas de Senhorim |
Není to však ani víno, ani památky, na které budu ve spojitosti s tímto místem vzpomínat, ale místní bar nesoucí prostý název PISCINA (bazén). Vlastníkem tohoto baru, který se nacházel v sousedství místní plovárny, byl Raquelin otec, a tak naše první kroky v Canas směřovaly právě sem.
A protože jsme si s tatínkem padli rychle do oka, a protože se ve zdejším kraji moc turistů ani cizinců neobjevuje, stal jsem se celkem rychle středem pozornosti místních štamgastů. A protože i zdejší kraj je krajem pohostinným a navíc vinařským, trvalo jen pár okamžiků, než se přede mnou objevila vrchovatá sklenička nažloutlého nápoje. Víno to však nebylo...
 |
| Před osudovým barem Piscina |
"To je bagaço na účet podniku", prohlásil Raquelin otec, a celý bar náhle utichl v očekávání mé reakce. Netušíc, co to bagaço je, jsem se jako správný synek národa českého statečně chopil sklenky a jedním hltem jí vyprázdnil. A byla to věru síla! Nejen co do obsahu alkoholu, ale ani chuť nebyla zrovna okouzlující. Nedal jsem však na sobě, k údivu všech místních, nic znát. Odplata na sebe ale nenechala dlouho čekat a za chvilku jsem měl před sebou další vrchovatou sklenku se slovy: "to je do druhé nohy". I druhou zkoušku své statečnosti jsem ustál, a k překvapení všech jsem si s odpovědí, že "my muži máme přeci tři nohy", řekl ještě o třetí sklenku. Pobavil jsem tím sice celý bar, ale to je asi tak poslední věc, kterou si z onoho památného večera vybavuji.
Následující den, když jsem se ze svého hrdinského počínání dostatečně vyspal, se u Raquel konal typický portugalský nedělní oběd, při kterém se sešla celá její velká rodina. A k mému překvapení mě Raquelin tatínek a strůjce mého včerejšího vystoupení představoval svému otci, a dědečkovi mé kamarádky se slovy: "To je ten co vypil ty tři velký bagaça!". Po těchto slovech mi dědeček s úsměvem a s patřičnou úctou v hlase poblahopřál. A já si i dnes myslím, že i přes tu řádku let se v městečku Canas da Senhorim vypráví legenda o tom statečném "pijákovi" z Čech, co vypil ty tři velký bagaça.
A co že mě to tedy tak proslavilo? Bagaço je v portugalštině obecný termín pro zbytky po lisování a přeneseně i pálenka získaná z matoliny (zbytků po lisování vína). Je to tedy obdoba grappy s obsahem alkoholu kolem 40-60%. Obecný termín pro pálenku je v portugalštině aguardente a ve spojení s bagaçem se můžeme setkat pro stejný nápoj i s termínem aguardente bagaçeiro.
Zdejší kraj má však mnohem víc k nabídnutí, než jen tuto ohnivou vodu, anebo již zmiňované skvělé víno ze zdejších vinic oblasti Dão. Za návštěvu rozhodně stojí i správní centrum regionu - město VISEU. To má velmi příjemné a zachovalé historické centrum a proslavil ho i první portugalský hrdina, vůdce statečného kmene Lusitánů Viriato (též Viriathus, cca 180 př. n. l. – 139 př. n. l), který zde bojoval i padl v bojích proti Římanům. Narodil se zde i nejslavnější portugalský renesanční malíř Grão Vasco (1475-1542), který zde má v sousedství městské katedrály své muzeum i vlastní značku vína.
A pro romantičtější duše, či milovníky historie vřele doporučuji projížďku po místní krajinou se klikatící železniční trati mezi Coimbrou a Nelas. Tu si lze zpestřit zastávkou v Santa Comba Dão, kde se nachází rodný dům Antónia de Oliveiry Salazara (1889-1970), ministerského předsedy, který dlouhá desetiletí kormidloval svou portugalskou říši.
 |
| Náměstí krále Duarta v hisorickém centru Visea |
 |
| Součást historického opevnění Visea |
 |
| Katedrála ve Viseu - vlevo přiléhá budova muzea Grao Vasca |
