Algarve nebo Allgarve?

Algarve nebo Allgarve?

Hned první dvě písmena z názvu nejjižnější části kontinentálního Portugalska prozrazují, že to byli Arabové, kteří zde dlouhá léta vládli a kteří tuto část Portugalska i pojmenovali. Jméno ALGARVE je totiž odvozeno z arabského "Gharb Al-Andalus", tj. "západně od Andalusie", resp. z "Al-Gharb", tj. z arabského slova pro "západ".

Své výjimečné postavení v rámci celého Portugalska si uchovávalo a uchovává Algrave i celá staletí po osvobození od arabské nadvlády. Titulatura portugalských panovníků zněla "Rei de Portugal e dos Algarves", tj. "král Portugalska a Algarve". A své výjimečné postavení v rámci Portugalska si uchovává Algarve i dnes. Není tomu však z historických důvodů, ale spíše z důvodů turistických. Algarve je totiž turisticky nejnavštěvovanější částí země, a to zejména britskými turisty, a tak si vysloužilo od ostatních Portugalců posměšnou poangličtěnou přezdívku "Allgarve" (ólgarve). 

Skalní oko na pláži Praia de Benagil nedaleko městečka Lagoa a Portimao

Obsypané pláže v Portimao

Bylo by však velkým hříchem vynechat tuto část portugalské mozaiky a zavrhnout jí jen kvůli tomuto faktu. To, že je Algarve mezi turisty nejvyhledávanější částí země, má své důvody a opodstatnění. V první řadě je to klidnější a teplejší moře, než jaké nabízí zbytek atlantického pobřeží. I z tohoto důvodu vyrostly v některých částech pobřežní části Algarve hotelové komplexy, a tak se například města jako Portimão, či Albufeira, dostaly do katalogů turistických kanceláří celé Evropy. 

Stará zástavba v Portimao na útesu nad pobřežím

Typické jsou pro Algarve také bílé fasády a vysoké bílé komíny

Pokud se budete chtít vyhnout těmto turisticky až přeexponovaným místům, tak i v Algarve můžete objevit několik "neprovařených" míst. K tomu je potřeba se vydat na úplný západ, na úplný východ a nebo do vnitrozemí tohoto regionu. 

Na úplném západě jsou to především úchvatné pobřežní skalní útvary a plážičky západně od města Lagos, anebo větrný a na strmém útesu postavený maják na mysu Cabo de São Vicente (více jsem o něm psal již zde). Nad tímto nejjihozápadnějším koutem Portugalska se pak ještě na území Algarve nachází snad nejkrásnější část portugalského pobřeží, tzv. Costa Vicentina, které si dozajista zaslouží samostatný příspěvek.

Skalní útvary a skryté plážičky západně od centra města Lagos

Na východním pobřeží Algarve, mezi hlavním městem regionu Faro a městečkem Tavira, je pak možné navštívit krásnou a poklidnou přírodní rezervaci Parque Natural da Ria Formosa, která se rozkládá na několika písečných pobřežních ostrovech a která poskytuje neotřelé přírodní scenérie a poklidné a tiché pláže. 

Praia da Ilha de Faro - plážička na ostrově u hlavního města Algarve- Fara

Zátoky u ostrovů přírodního parku Ria Formosa

Písečné ostrovy rezervace Ria Formosa

Ve vnitrozemí pak rozhodně stojí za návštěvu původní hlavní město regionu Silves. To zaujme především díky zachovalému historickému centru a zrekonstruovanému a zpřístupněnému červenému hradu Castelo do Silves. V jeho červených kamenných zdech lze dodnes spatřit pozůstatky maurské pevnostní architektury, která se řadí mezi nejvýznamnější architektonické připomínky arabské nadvlády na území Portugalska.

Pohled na centrum Silves

Masivní červené zdi hradu v Silves

Prvky maurské architektury jsou na hradu v Silves dodnes patrné

Ať už vyrazíte do Algarve jako turista hodlající si užít veškerého komfortu, anebo jako individuální a méně náročný návštěvník, jistě si najdete to své. I zde platí "celostátní" portugalská pohostinnost a vstřícnost. I zde si můžete pochutnat na vynikající portugalské gastronomii. I zde si můžete vychutnat dobrá portugalská vína. I já se sem rád a často vracím. 

Prosluněná Caparica

Prosluněná Caparica

Jižně od Lisabonu, skoro by se dalo říct "co by kamenem dohodil" přes řeku Tejo, se nachází Setúbalský poloostrov - Península de Setúbal. Monumentální vstupní bránu k němu tvoří jeden ze dvou ikonických lisabonských mostů: ten oranžový, ocelový, "sanfranciský", padesátiletý: Ponte 25 de Abril (most 25. dubna - dne, kdy se Portugalsko v roce 1974 vymanilo z dlouhotrvající pravicové diktatury A. Salazara).

Nad celým mostem i městem z druhého břehu se symbolicky rozevřenou náručí shlíží 28 metrů vysoká socha Cristo Rei (krištu rej) - Krista Spasitele z roku 1959. Tatáž socha tak zároveň symbolicky vystavuje svá záda k nepříliš populárnímu a hustě zastavěnému "sídlišti" Almada.

Samotné sídliště není příliš půvabným místem, ale jen kousek na západ odtud se nachází pás pláží a pobřežního borovicového lesa Costa da Caparica (košta da kaparika). Název pobřeží vychází z latinského pojmenování zde se vyskytujícího keře Kapary trnité (Capparis spinosa, pt. Alcaparra), známé pro své bílo-fialově květy a hlavně pro nerozvinutá poupata naložená v solném nálevu s vinným octem (nám známé jako kapary).

Květ Capparis Spinosa - kapary trnité (zdroj: commons.wikimedia.org)

Není to však tato typická ingredience středomořské gastronomie, co sem vede kroky mnoha a mnoha Lisabonců. Tím hlavním důvodem je dlouhá pobřežní promenáda, kterou z jedné strany lemují restaurace, bary a kavárničky a z té druhé rozlehlé písčité pláže. 

Už od časného rána (a tím myslím opravdu od časného rána, i podle českých časových měřítek), se rychle zaplňují přilehlá parkoviště a promenáda i pláže se začínají zalidňovat. Ano, toto je to místo, kde Lisabonci rádi tráví svůj volný čas. 

Voda je i zde příliš ledová na nějaké to dovádění ve vlnách. Tedy pokud se jako mnoho Portugalců (všech věkových kategorií) nenasoukáte do neoprénů a nevyřádíte se na surfařském prkně. A nebo se o to aspoň nepokusíte prostřednictvím nějaké z mnoha zde se nacházejících surfařských škol. 

Jen kousek od skupinky surfařských učňů se zase odehrává raní zápas v plážovém fotbalu. A o další kus vedle dávají hejna hladově krákajících racků hlasitě najevo, kde právě probíhá rybářský výlov a následný prodej zaručeně čerstvých ryb.

Pokud nepatříte k vyznavačům otužileckého koupání, ani si nechcete zrovna vyzkoušet surfování, ani neprovozujete plážové sporty, nebo vám ani nechutnají ryby, anebo vás ani nebaví se jen tak brouzdat po plážích, i tak se vyplatí se sem zajet podívat, však je to z Lisabonu kousek. A třeba vám bude jenom stačit se posadit čelem k oceánu na okraj betonové promenády a dlouhé minuty pozorovat ten pestrý portugalský plážový mumraj. 

Portugalský Ovar

Portugalský Ovar

Nenechte se zmýlit nadpisem! Dnes se nebudu zmiňovat ani o žádné portugalské variantě nám dobře známé vepřové pochutiny, ani jsem v nadpisu neudělal gramatickou chybu. Zhruba na půl cesty mezi Portem a Aveirem, zhruba uprostřed pobřežní železniční trati spojující tyto dvě severoportugalská města, totiž leží pro Čecha jménem poněkud kuriózní městečko nesoucí jméno Ovar. A že to není jen tak ledajaké městečko, a to nejen kvůli svému názvu, snad pochopíte po přečtení tohoto příspěvku.

Už hned na samotné železniční stanici si nelze nevšimnout krásných výjevů na modrobílých dlaždičkách, které pokrývají zdi na prvním nástupišti. A symbolicky tak tyto tradiční portugalské azulejos naznačují, jaká překvapení v městečku a v jeho okolí na vás mohou čekat. 

V samotném centru města se lze projít po promenádě vydlážděné modrobílými azulejos. I centrálně položený městský kostel Igreja Matriz de São Cristóvão je celý oděn do modrobílých dlaždiček.

Kostel Igreja Matriz de São Cristóvão v Ovaru

Za nejkrásnějšími fasádami z azulejos je však potřeba kousek popojet. V obci Cortegaça, v pěkné zahradě, leží krásně dlaždičkami dekorovaný farní kostel Igreja Matriz de Santa Marinha.

Igreja Matriz de Santa Marinha v Cortegaçe

A úplně nejpestřeji zdobeným kostelem, pestrobarevně odlaždičkovaným z vnějšku i zevnitř, je farní kostel Igreja Paroquial de Válega. Kostel přiléhající k místnímu hřbitovu se nachází ve stejnojmenné obci Válega, a ta leží jen o jednu železniční zastávku jižněji od Ovaru. 

Kostel Igreja Paroquial de Válega

Bohatě zdobené interiéry kostela Igreja Paroquial de Válega

Všechny tři kostely stojí rozhodně za návštěvu, ale i když slovo Ovar nemá v portugalštině stejný význam, tak jako v češtině, tak i po gastronomické stránce má toto městečko co nabídnout. I samotná Evropská unie se rozhodla o ochraně zeměpisným označením původu pro sladký Pão de Ló de Ovar. Tento nadýchaný piškotový dort, který je tradičně servírován v převázané papírové krabičce, má na povrchu tenkou hnědou kůrku a jeho základ tvoří pouze vejce, cukr a mouka.

Jeden ze svých nejsilnějších gastronomických zážitků jsem však nezažil v nějaké cukrárně, ale v pobřežní části Ovaru, v části Furadouro. Když mě můj kamarád a kolega z portské university Paolo pozval do svého rodného Ovaru k rodičům na oběd, tak mě nejprve dovezl sem. Nejprve jsem nechápal, proč míříme rovnou na pláž, ale nebylo to kvůli koupání, ale abychom stihli rybáře vytahující na pobřeží své rybami přetékající sítě. Přímo z nich jsem si pak měl vybrat rybu, kterou budu mít za pár okamžiků připravenou na talíři. Vůbec si už nevzpomínám, jakou rybu jsem si tenkrát vybral, ale co si pamatuji velmi živě je, že byla výtečná, že to určitě nebyla ani sardinka ani kapr, a že jsem jí rozhodně nedostal naservírovanou s chlebem, křenem a hořčicí.

Nejčerstvější ryby se pořizují přímo na pláži

Barevné rybářské čluny ještě stále zdobí mnohé portugalské pláže

Kristus nesmí v Portugalsku chybět ani v žádném rybářském člunu

Pruhované pobřeží

Pruhované pobřeží

Kdesi jsem se dočetl, že 80% Portugalců nežije dál jak 80 km od pobřeží. Nevím, nakolik se toto konstatování zakládá na pravdě, ale rozhodně můžu potvrdit, že hlavně v letních měsících se Portugalské vnitrozemí a města vylidňují a Portugalci se houfně přesouvají k plážím, do letních domovů a sídel. Přes tisíc kilometrů atlantického pobřeží jim k tomu nabízí mnoho příležitostí a pěkných míst. Existuje však jedna výjimečná pobřežní destinace, kterou Vám dnes velmi rád představím.

Tím jedinečným místem je COSTA NOVA (Košta Nova), celým jménem Costa Nova do Padro. Malinkaté pobřežní městečko se nachází nedaleko středoportugalského AVEIRA a je obklopeno z jedné strany oceánem a písečnými plážemi a z druhé strany pak mělkou aveirskou lagunou. A na tomto z obou stran vodou obklopeném výběžku, se na sebe tísní pestrobarevné a pruhované domečky....

Už samotný název městečka COSTA = pobřeží, NOVA = nové, vypovídá o jeho historii. Celá původně rybářská oblast byla založena až relativně nedávno, až v roce 1808, kdy zde při tvorbě laguny vznikl právě tento písečný výběžek. A protože se tím oddálilo místním rybářům oceánské pobřeží, přesunuli se za ním blíž...a nepřesunuli se sem pouze samotní rybáři, ale i jejich zázemí v podobě malinkatých dřevěných přístřešků.

S útlumem rybářství ve dvacátém století se začaly pruhované rybářské "stodoly" postupně přeměňovat na letní plážové domky. Přibyly okna, balkónky, verandy, příčky a patra. Některé domky nahradily původní dřevo za kámen. Jen ty pestré barvy a pruhy zůstaly dodnes.

Nejen kvůli těmto pruhovaným domkům se sem vyplatí vyrazit. Tím dalším důvodem je jistě dlouhatánská písečná pláž anebo dřevěné promenády podél ní vedoucí. A pokud se zde ocitnete první srpnový víkend, tak potěšíte i své chuťové pohárky na Ria a Gosto - Festival de Marisco da Costa Nova, neboli festivalu mořských plodů. 

Jedinou menší komplikací, která by Vás neměla rozhodně od návštěvy odradit, je trochu horší dostupnost. Pokud nemáte půjčené auto, tak je potřeba se dopravit do centra Aveira k "jazykové škole", odkud zhruba každou hodinu vyjíždí autobusová linka až na svou konečnou v Costa Nova. Cesta je to trochu kodrcavá, zdlouhavá, a autobus zastavuje skoro na každém rohu, ale ty poloprázdné a čisté pláže Vám za to jistě budou dostatečnou odměnou.