Zobrazují se příspěvky se štítkemPortugalci. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPortugalci. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 12. února 2018

Portugalská zima

Portugalská zima


Ano, vím, že toto slovní spojení vám nepřijde asi příliš běžné, ale vězte, že i v Portugalsku bývá někdy zima.  O tom, že dokáže být i pěkně vlezlá, jsem se mohl přesvědčit když jsem do Portugalska přijížděl na svůj dlouhodobý studijní pobyt. I když tomu tak bylo v únoru, nevím proč mě ze zmrzlých Čech vyprovázela ta utkvělá představa, že v tomto nejjihozápadnějším koutku Evropy je věčně azurově modrá obloha a teplo. Chyba! Kardinální chyba!

Můj kufr byl zaplněn šortkami, krémy na opalování, tričky s krátkým rukávem, žabkami, plážovou dekou, a jen jedním, jediným teplejším svetrem a jedinou zimní bundou, kterou jsem měl na sobě při příletu do Porta. Jak já později litoval, že jsem si z domova nepřibalil o pár svetrů navíc!

Od únoru do konce dubna jsem zažíval v Portu vleklou, nekončící, vlezlou zimu. Zima se stala skoro nejskloňovanějším slovem mezi námi, zahraničními studenty ze střední a severní Evropy. Ano, sice se venkovní teploty málokdy propadly pod 10 stupňů Celsia, ale vysoká vlhkost, ostrý vítr a hlavně absence jakéhokoliv otopného systému v domech i na universitě, se stala naší nekončící noční můrou....

Jediné místo, které bylo milostivo k našim "přehnaným" požadavkům na jistý teplotní komfort, byla nákupní centra, a tak jsme v nich trávili skoro každičkou volnou chvíli. Horší to bylo se spánkem, v obchoďáku se přespat nedalo, a tak nezbývalo, než navléknout na sebe to nejteplejší a zahrabat se až po uši do deky, bohužel jen té tenké, jihoevropské. 

Korunu tomu nasadil jeden z našich portugalských spolužáků, když zaslechl mě a mé dvě spolužačky z Finska, jak se při společné večeři bavíme o tom, že je nám pořád zima. Otočil se na mé kamarádky a zeptal se: "Jak vám může být zima, když jste z Finska, to musíte být zvyklé, ne?". Tak vražedný pohled, který mu mé severoevropské spolužačky uštědřily, bych nepřál ani největšímu nepříteli. A k tomu ještě velmi rozzlobeně dodaly: "Jo, ale ve Finsku máme na rozdíl od vás aspoň dvojitá skla v oknech, dobré tepelné izolace a vytápění." A mně nezbylo nic jiného, než jim zatleskat, tak moc jsem je chápal.

A jaké plyne z této mé příhody poučení? V Portugalsku není úplně běžné mít v domech a bytech nějaké vytápění. Jen ty modernější domy topí třeba klimatizací. Takže při cestě do Portugalska, zejména pokud se jedná o zimní měsíce, si nezapomeňte přibalit i dost teplého oblečení, hlavně nějakého pohodlného, které využijete i ke spaní!

Sepsáno v Praze, v únoru 2018, v krásně vytopené místnosti s ústředním topením a vnitřní teplotou 24°C.

PS: Když už jsem nakousl téma portugalské zimy, tak i v Portugalsku občas zasněží. Kromě tradičně zasněžených vrcholků nejvyššího portugalského kontinentálního pohoří Serra da Estrela, kde se nachází i jediné portugalské lyžařské středisko, lze občas zahlédnout sníh i na jiných místech země. Nechť je několik převzatých fotografiích níže důkazem (ano, jedná se opravdu o  velmi vzácný jev). 


Zasněžené Lamego, Douro, Severní Portugalsko

Bom Jesus de Monte, Braga,  Severní Portugalsko
Marvão, Střední Portugalsko

Guarda, Střední Portugalsko

neděle 21. února 2016

Do kasina v kravatě

Do kasina v kravatě


Často se ptám svých portugalských přátel, kteří už u nás nějakou tu dobu žijí, jaké rozdíly mezi Českem ("kapry") a Portugalskem ("sardinkami") nejvíce vnímají. A i přes značné zjednodušení a generalizování, mě jejich odpovědi mnohokrát překvapí, někdy potěší, někdy se dmu pýchou a někdy se spíš zastydím.

Shodují se mimo jiné na tom, že my Češi jsme méně hluční (potěšení), někdy však i méně vstřícní a na první pohled méně přátelští (stud). Vyzdvihují naše čtenářské zapálení viditelné nejen na množství knihkupectví, ale i na množství čtenářů v metru (potěšení). Obdivují naši bohatou kulturu, dochvilnost, bezplatné školství a dobře fungující systém MHD (pýcha). Oceňují náš vztah ke psům a péči o ně (překvapení). Naopak nelichotivě hodnotí tolik starších opilých lidí v ulicích (stud). Jak jeden můj kamarád poznamenal, v Portugalsku by nikdy své rodiče na veřejnosti opilé nepotkal. A v neposlední řadě rovněž kritizují, a dle mého názoru zcela oprávněně, i množství heren, automatů a kasin v našich městech (velký stud).


V Portugalsku je hazard státem velmi regulován, a tak je návštěva kasina spíše prestižní společenskou událostí. Však je také v Portugalsku (které je co do počtu obyvatel srovnatelné s ČR) všeho všudy 11 kasin! Jedná se však o honosné budovy na prestižních adresách např. na jihu v turistickém ALGARVE, u Lisabonu v ESTORILU, u Porta v PÓVOA DE VARZIM a nebo to na ostrovní Madeiře v hlavním městě FUNCHAL.


Ze všech těch 11 portugalských kasin jsem doposud navštívil pouze to na Madeiře, ostatně nejsem žádný gambler! A byl to taky jediný důvod, proč jsem si na Madeiru v kufru přivezl kravatu, košili a společenské boty. U vchodu do kasina totiž často stojí ochranka, která Vás do něj vpustí pouze za předpokladu, že splňujete alespoň základní společenský dress code. Však i můj dámský doprovod se musel narychlo přezouvat z žabek do honosnější obuvi, aby se mnou mohl vůbec do kasina vstoupit.


Před kasinem stojící socha císařovny Sissi (která na Madeiře pobývala) 
A přímo pod kasinem ....socha Cristiana Ronalda, zdejšího nejslavnějšího rodáka...
Kromě nablýskaných hracích stolů a rulet umocňuje atmosféru kasina i samotná budova této Mekky ostrovního hazardu. Budovy kasina a přilehlého hotelu PESTANA byly totiž postaveny v roce 1966 podle projektu světově uznávaného brazilského architekta OSCARA NIEMEYERA a nápadně (i když v mnohem menším měřítku a poněkud skalpovaně) připomíná madeirské kasino jeho obdivovanou katedrálu z brazilské metropole Brasília.

Hotelový komplex Pestana je propojen s kasinem betonovým přístřeškem
Slavný architekt Oscar Niemeyer (1907-2012) před katedrálou v Brasílii (zdroj:http://conexiones.digital/)
No a jak jsem si v kasinu vedl já? Přišel jsem k ruletě, vsadil půl eura na červenou 14 (ano, opravdu nejsem žádný gambler), na první pokus padla červená 14, vybral jsem si svých 18 euro, a s malou, i když potěšující výhrou si zašel na dobrou večeři...tuším, že to byla nějaká místní specialita: ryba DOURADA (pražma královská), zde na Madeiře tradičně servírovaná s banánem.

neděle 17. ledna 2016

Draci z Porta

Draci z Porta


Lid portugalský můžeme rozdělit na muže a na ženy, na staré a na mladé, na ty ze severu a na ty z jihu, na ty z pobřeží a na ty z vnitrozemí, ale  hlavně nesmíme lid portugalský zapomenout rozdělit na zelené, na červené a na modré.

Právě toto poslední barevné rozdělení je pro každého Portugalce zásadní otázkou a nemá nic společného s nějakou "rasovou" záležitostí, ale s příslušností k jednomu ze tří fotbalových klubů tzv. velké trojky tj. SPORTING LISABON (zelená), BENFICA LISABON (červená) a FC PORTO (modrá).



Fotbal je totiž pro Portugalce nejen nejdůležitějším, a skoro by se chtělo napsat i jediným sportem, ale fotbal je pro ně téměř posvátností. Ostatně se o Portugalsku traduje, že je to země tří F symbolizujících: FOTBAL, FÁTIMU a FADO (o posledních dvou jmenovaných až v nějakých samostatných příspěvcích).

A protože já se hrdě řadím do skupiny modrých, respektive modro-bílých (však jsem taky studoval a žil v Portu), rozepíši se dnes právě o tomto fotbalovém gigantu a také o tom, jak souvisí název příspěvku s tímto klubem.


Každý, kdo někdy zavítá do Porta, nevyhnutelně navštíví jeho hlavní náměstí ALIADOS (alijáduš), my kapři mu též rádi říkáme Václavák. A tak, jak stojí na tom našem pražském socha s koněm, tak i zde stojí obdobná, i když v dolní a nikoli v horní části, a nikoli se Sv. Václavem, ale s králem Pedrem IV. A když se k této soše přiblížíte, spatříte nad jménem tohoto krále erb a nad erbem sochu okřídleného draka (i když momentálně bez hlavičky ulomené nějakým nezbedníkem).


Tento dráček byl součástí městského znaku až do roku 1940 a i když už dnes není jeho součástí, zůstává drak stále významným symbolem města, neboť zůstal ve znaku místního slavného fotbalového klubu FC Porto. Vrchol tohoto znaku tvoří zelený dráček, který je dekorován nápisem INVICTA, symbolizující zažitou přezdívku města Porto - CIDADE INVICTA tj. neporažené město. Titul, který mu udělila královna Marie II. za podporu během válek v 19. století.



Ostatně, kromě označení PORTISTAS (portyštaš), si fanoušci tohoto týmu říkají i DRAGÕESdraci. A co víc, i svatostánek klubu nese ve svém názvu draka. S kapacitou 52 000 diváků je ESTÁDIO DO DRAGÃO (ištádiu de dragau), neboli Stadion draka, jedním ze tří největších a nejmodernějších v zemi.



Já měl to štěstí, že jsem se na Stadion draka dostal hned několikrát (a doufám, že i nadále dostávat budu) a užíval si nejen krásného fotbalu, ale i úžasné modro-bílé atmosféry. 



Však jak moc je pro Portugalce a pro Porto fotbal důležitý, si lze uvědomit při celonočních oslavách četných vítězství, při prohlídkách nádherného klubového muzea nacházejícího se v útrobách stadionu (tomu musím věnovat samostatnou reportáž) anebo třeba jen z takové obyčejné mapy portského metra. Neboť ze všech sedmi tras zdejšího systému má ve stanici ESTÁDIO DO DRAGÃO konečnou stanici hned pět linek! 



Tak tedy FORÇA (sílu) moje modro-bílé Porto a hodně úspěchů do dalších fotbalových sezón mí draci!