Na (s)coq do Barcelos
Nebýt jedné velmi známé legendy, bylo by severoportugalské město BARCELOS (Barseluš), ležící v údolíčku řeky Cávado, na půl cesty mezi Bragou a atlantickým pobřežím, jen dalším běžným, pěkným, historickým a trochu ospalým portugalským "okresním" městem. Městem se středověkým mostem, hradem, několika kostely a příjemnou nákupní třídou. Bylo by, nebýt jedné velmi známé legendy.....
 |
| Kohoutci z Barcelos (zdroj:http://lounge.obviousmag.org/) |
Tu legendu zná v Portugalsku úplně každý, a prostřednictvím obchodů se suvenýry, se dostává i do celého světa. Ne vždy však turisté tuší, co vlastně onen suvenýr v podobě malovaného kohoutka Galo do Barcelos symbolizuje.
Tak tedy, bylo nebylo, kdysi dávno procházel městečkem Barcelos galicijský poutník směřující do nedalekého Santiaga de Compostela. Ve stejnou dobu, kdy se zde zastavil k odpočinku, bylo zdejšímu ctihodnému občanovi ukradeno nějaké stříbro. Poutník se stal okamžitě hlavním podezřelým a i přes svou nevinu byl bez důkazů odsouzen k smrti pověšením. Jeho posledním přáním bylo se setkat s těmi, kteří rozhodli o jeho vině. Byl tedy předveden k právě hodujícímu tribunálu, kde v čele seděl soudce a před ním na podnosu pečený kohout. Nebohý poutník v ten moment ukázal na tác s kohoutem a prohlásil: "Nechť je důkazem mé neviny, že až mě budou věšet, tak tento kohout vstane a zakokrhá". Soudce sice slovům poutníka příliš nevěřil, ale přesto nechal pečeného kohouta netknutého do doby popravy. Když přišel onen okamžik, kohout opravdu vstal a zakokrhal! Galicijský poutník byl propuštěn a mohl dále pokračovat ve své pouti. O několik let později se poutník do města vrátil a vztyčil zde na památku kamenný krucifix.
Nevíme kolik pravdy se na této legendě zakládá, ale ten kamenný kříž Monumento do Senhor do Galo zde stojí dodnes. Pokud ho chcete spatřit i vy, zajeďte si do archeologického muzea v Barcelos, které se nachází v historickém centru na místě bývalého paláce vyvýšeného nad řekou.
 |
| Kříž: Monumento do Senhor do Galo v archeologickém muzeu |
A pokud budete mít to štěstí, tak jako já, tak v ulicích města můžete najít nejen tradiční kohoutky ve stáncích se suvenýry, které upomínají na onu legendu, ale i celou plejádu různě pomalovaných kohoutků ve velmi nadživotních velikostech. Nezapomeňte však, že jedinou správnou barvou originálního kohoutka z Barcelos je ta černá, černá symbolizující onoho soudcova upečeného kohouta.
Závěrem si ještě neodpustím jednu "kohoutkovou" poznámku. Každý z nás, kdo se kdy učil aspoň někdy portugalsky, nebo se o to alespoň pokoušel, má kohoutka z Barcelos spojeného s učebnicí, která nás již léta provází strastmi portugalštiny...a mnohé bude jistě ještě mnoho a mnoho dalších let provázet.
