Sedmero pahorků lisabonských

Sedmero pahorků lisabonských

Mám a vždycky jsem měl rád města, která mají kopce. Narodil jsem se v kopcovitém Ústí, v Praze bydlím na Žižkaperku, studoval jsem v Portu a nějaký čas pracoval v Budapešti s výhledem na hornatou Budu. Jakmile se ocitnu v nějakém "placatém" městě bez nějakých těch kopečků, cítím se nesvůj, deprimován, ztracen...

To v Lisabonu se tak nikdy cítit nebudu, Lisabon není rozhodně žádná placka a stejně jako antický Řím, tak i portugalská metropole má svojí legendu o sedmi pahorcích. Legenda sice pochází až ze 17. století z pera otce Nicolau de Oliveira, ale stejně tak jako ta mnohem starší římská, tak i tato hluboce zakořenila do místního povědomí. 

Neúnavný zub času sice už nějaké kopce obrousil, resp. obestavěl, ale i tak je lze ještě pořád rozeznat na lisabonském panoramatu. Každý z těch sedmi vrchů stojí rozhodně za návštěvu a to nejen kvůli těm báječným výhledům, ale i kvůli své jedinečné historii. Pojďme si je projít pěkně popořadě:

1. COLINA DE SÃO JORGE (CASTELO), neboli návrší Svatého Jiří, je ze všech lisabonských vrchů nejzřetelnější. A z hlediska lisabonských dějin i nejvýznamnější. Na vrcholu se tyčí stejnojmenný hrad a zahrady a dle archeologických výzkumů se zde nacházelo již před příchodem Římanů keltské oppidum. Zde je kolébka Lisabonu!

Vrch a hrad Svatého Jiří - dominanta a kolébka Lisabonu

Vyhlídka z hradních teras a zahrad

2. COLINA DE SÃO VICENTE dominuje starobylé čtvrti Alfama a na svých bedrech hrdě nosí sněhobílý kostel a klášter Convento de São Vicente de Fora (Svatého Vincenta, jednoho z patronů Lisabonu). A v pozadí za klášterem vykukuje ještě veliká kupole portugalského národního Pantheonu (původně kostel Igreja de Santa Engrácia). Na tomto krytém portugalském Slavíně od 20. století spočívají významné osobnosti portugalských dějin: presidenti, spisovatelé, nejslavnější fadistka Amália Rodrigues, anebo proslulý a nedávno zesnulý fotbalista Eusebio.

Sao Vicente - pohled přes střechy Alfamy

Kostel a klášter Svatého Vincenta, v pozadí kopule Pantheonu.

3. COLINA DE SANTO ANDRÉ se nachází jen pár kroků od předchozího pahorku. A stejně tak i zde jeho vrchol okupuje kostel s klášterem: Igreja e Convento da Graça. A pokud učiníte ještě pár kroků až k vyhlídce Miradouro da Senhora do Monte, jistě pochopíte, proč bylo toto místo vyhledáváno šlechtou k výstavbě honosných sídel. Zde budete mít celý Lisabon jako na dlani!

Pohled na Colina de Santo André s kostelem a klášterem Graca

Vyhlídka Miradouro da Senhora do Monte

4. COLINA DE SANT'ANA už je o kousek dál, ale stačí seběhnout pár schodů z předchozí vyhlídky a mírně pak vystoupat až na tzv. zdravotní kopec. Na pahorku se totiž dodnes nachází několik nemocnic (např. Hospital de São José) i reprezentační budova fakulty medicíny, před níž na náměstí podle tradice zanechávají rodiny vděčných pacientů děkovné mramorové destičky. A jen pár kroků odtud se na úbočí kopce rozprostírá vyhlídková zahrada Jardim do Torel. Ta nabízí odpočinkové léhatkové lavičky, příjemnou kavárnu anebo pěkně ukrytý bazén s malou písečnou pláží.

Děkovné mramorové destičky v parku Jardim Braancamp Freire

Vyhlídkové lavičky/lehátka v parku Jardim do Torel

Dobře ukrytý bazén a plážička v Jardim Torel

5. COLINA DE SÃO ROQUE, pahorek se stejnojmenným kostelem Svatého Rocha, je dnes známý především svým bujarým nočním životem. Rozprostírá se zde čtvrť Bairro Alto (Horní čtvrť), která se v noci proměňuje v jeden velikánský pulsující uliční bar. Přes den a nebo za svítání však stačí dojít na vyhlídku Miradouro de São Pedro de Alcântara a dopřát si trochu toho klidu, zeleně a krásné vyhlídky, například na proti ležící vrch Svatého Jiří (viz bod 1) anebo na pod vyhlídkou ležící nádraží Rossio.

Vyhlídka Miradouro de São Pedro de Alcântara (zdroj: thelisboners.com)

6. COLINA DAS CHAGAS, předposlední ze sedmi legendárních pahorů je co by kamenem dohodil od předchozího. Jeho srdcem je náměstíčko Chafariz do Carmo, kde v květnu krásně kvetou fialové Žakarandy. A kromě dobré kávy na nějaké ze zdejších zahrádek stojí rozhodně za pozornost bývalý klášter a dnes muzeum Convento do Carmo. Ten nelze přehlédnout nejen kvůli své expozici na hraně pahorku, ale především díky tomu, že mu chybí střecha, z které po ničivém lisabonském zemětřesení zbylo jen pár gotických kamenných žeber (ale o tom až v nějakém dalším příspěvku).

Náměstíčko Chafariz do Carmo

Bývalý klášter a dnes muzeum Carmo

7. COLINA DE SANTA CATARINA, posledním ze sedmi legendárních pahorků lisabonských zakončíme naše dnešní "horské" putování. A lepší místo k odpočinku po náročném dni si ani nelze přát. Je zde příjemný park, kiosek s občerstvením a...a ten výhled! Výhled na široké ústí řeky Tejo, jejíž vody se o kousek dál ztratí ve vodách divokého Atlantiku. A ty západy slunce s mostem 25 de Abril v popředí, na to nelze zapomenout! A na to vše nehybně dohlíží socha Adamastora, legendárního monstra, které střežilo před námořníky Mys Dobré naděje.

Vyhlídka Miradouro de Santa Catarina - v pozadí most 25 de Abril

Příjemný park, kiosek a socha Adamastora

Všech sedm pahorků lze obejít za jediný den, na vlastní kůži jsem si to vyzkoušel. A pokud se obáváte náročného šlapání, tak vám v příštím příspěvku poradím, jak si toto putování ulehčit....Lisabon, je totiž proslaven svými lanovkami a výtahy! Ale o těch zase až příště.

Na párty s kladivem

Na párty s kladivem

Každým rokem, v předvečer 24. června, v předvečer svátku svatého Jana Křtitele, se v Portu koná velká, ale opravdu hodně velká sláva. Svatý Jan je totiž patronem města a je zde, v silně katolické zemi i náležitě oslavován.  Je však dlužno dodat, že za celou slávou nestojí pouze křesťanství, ale již pradávné pohanské tradice oslavující nejdelší dny v roce – letní slunovrat.  A i v našich končinách tomu tak bývalo v podobě Svatojánské noci – noci kdy se na kopcích pálily svatojánské ohně, sbíraly čarovné byliny a podle pověsti bylo v lese možno najít i zlaté kapradí….

Tyto původně pohanské tradice se v Čechách už moc nenosí, ale v Portu je 23. června pořádně rušno! Tak se pojďte prostřednictvím několika fotografií podívat jak taková oslava FESTA DE SÃO JOÃO DO PORTO probíhá a co na ní nesmí chybět.

Tak nejprve se musí celé město náležitě vyzdobit. K tomu slouží různě barevné papírové girlandy, vlaječky a lampiony, které naleznete i v těch nejzapadlejších a nejošuntělejších uličkách. 

V odpoledních hodinách se pak pod portskými mosty přes řeku Douro odehrává tradiční regata tzv. BARCOS RABELOS, lodí které kdysi přivážely do Porta portské ze vzdálených vinic a které dnes již spíše jako velké reklamní poutače kotví u břehů čtvrti VILA NOVA DE GAIA. Ale 23. června aspoň na jeden den zase vyplouvají a na vodě se utkávají a bojují za "vinařský" dům jehož plachty "nosí".                                                                                                                                                                         

Než se Porťané s blížícím se večerem vydají do ulic, je potřeba ještě pořídit nezbytné oslavové propriety: do každé domácnosti květináč s bazalkou, aby se jí drželo štěstí, zdraví a prosperita...

A do každé volné ruky obrovský stvol česneku, anebo...

Anebo plastové pískací kladívko! U česneku, který má podle tradice vyhánět pošimráním pod nosem zlé duchy, lze ještě o nějaké pradávné tradici mluvit, ale za plastovými kladívky údajně stál jen podnikatelský záměr šikovného portského majitele továrny na plasty...

(zdroj: http://thesiracusas.com/)

S blížícím se večerem se pak už centrum města začíná zaplňovat a na ulicích i v domácnostech se grilují sardinky. Ty velké, dobré, portugalské....

A po západu slunce už je portská RIBEIRA a přilehlé uličky doslova narvané k prasknutí. Všude lidé jí, popíjejí, tančí, zpívají a ....

...a šimrají se pod nosy česnekem, nebo "bouchají" po hlavě těmi plastovými a pískajícími kladívky....

A úplně nejvíce lidí se v centru Porta nashromáždí kolem půlnoci, údajně až 200 000. To je totiž na programu ohromný ohňostroj! 

(zdroj: http://thesiracusas.com/)

A po ohňostroji se zase zpívá, zase tančí, zase jí a zase pije, až hluboko do rána. Jakou lepší párty by si mohl patron Porta i můj jmenovec přát? A pokud nevěříte, přijeďte se přesvědčit na vlastní oči. 

Váš  Jan, JOÃO

Vzácný Monsaraz

Vzácný Monsaraz

Jsou místa, která ve vás zanechají stopu. Stopu tak hlubokou, že na ně nikdy nemůžete zapomenout. V Portugalsku mám takových míst hned několik. Míst, kam se vždy rád vracím, ale s četností svých návštěv nesmím příliš plýtvat. Každá návštěva pro mě musí být vždy něčím výjimečným, stejně tak, jak jsou tato místa výjimečná pro mě.

Jednu z takových hlubokých stop ve mně zanechává městečko MONSARAZ (Monsaráž). Opevněné sídlo, které se tyčící vysoko na kopci nad jinak jen mírně zvlněnou krajinou provincie ALENTEJO, asi hodinu cesty autem z Lisabonu. Nad krajinou dobrého červeného vína, korkových dubů, horkých letních měsíců. 

Už i na jaře je proto nejlepší se vydat na návštěvu co nejdříve ráno. V takové ráno, kdy slunce teprve začíná pálit a v úzkých uličkách, které lemují bíle natřené domky, je prázdno, ticho a klid. Jen pár staříků postává před kavárničkou na kostelním náměstí, a pak už jen vy. Procházíte se třeba k hradu situovanému na nejvyšším bodu městečka, až do momentálně opuštěné býčí arény vměstnané na hradní nádvoří. Anebo se jen tak potulujete po obvodu, kolem zachovalých hradeb. Uzounké dlážděné uličky neumožňují průjezd ani parkování aut a proto si zde lze lehce můžete připadat jako v kulisách nějakého středověkého filmu.

A pokud se vám tento anachronismus okouká, stačí vyjít na prostranství před hlavní bránu, anebo se vyšplhat na nějaký hradní ochoz a rozhlédnout se. Budete mít celé Alentejo jako na dlani: vinice, rozlehlou a členitou vodní nádrž BARRAGEM DE ALQUEVA, která je už na hranicích se Španělskem, korkové duby, zeleně kvetoucí (jaro) a žluté schnoucí (léto) louky. 

Rád se sem vracím. Rád, ale opatrně. Nechci se předávkovat a chci si pro sebe uchovat tuto jedinečnost a výjimečnost. 

Svíčková z Fátimy

Svíčková z Fátimy

Dlouho se o Portugalsku tradovalo, že je to země tří F: Fotbalu, Fada a Fátimy. O prvních dvou zmíněných F jsem se již rozepisoval zde: fotbal a fado. Na to třetí jmenované F přišla řada až dnes. A publikování tohoto příspěvku jsem načasoval schválně na 13. května. Psalo se totiž právě datum 13. 5. 1917, když se v neveliké vesničce asi hodinu cesty severně od Lisabonu, poprvé zjevila třem malým pasáčkům Panna Marie.... (více o zázraku naleznete třeba zde) 

O téměř sto let později, ano přesně za rok se bude slavit 100 let od prvního zjevení Panny Marie, jsem se konečně odhodlal do Fátimy zavítat i já. Nepatřím zrovna k nejpobožnějším lidem, a tak jsem šalamounsky načasoval svojí první návštěvu až na den po tomto datu tj. na 14. května.

Bylo by totiž nerozumné se vrhnout jako prachsprostý turista a amatérský reportér mezi ty nekonečné davy poctivě věřících. I když je nutno podotknout, že se z místa určeného původně pro pokání, spiritualitu a rozjímání, stalo spíše takové turistické středisko plné hotelů, restaurací a stánků. Stánky to jsou ale ne tak ledajaké, a pro neznalého turistu mohou ukrývat nejedno překvapení...a tak jsem využil toho, že den po té velké slávě bylo všude téměř liduprázdno, a já se mohl v klidu věnovat tomu poněkud zvláštnímu stánkovému sortimentu.

Kromě všudypřítomných vypodobení Panny Marie v nejrůznějších barevných a velikostních provedeních, mě zaujaly zejména ty roztodivné voskové figurky a svíčky. Tu vosková noha, támhle srdce, vedle zase hromádka ledvin, žaludků, ňader, o kus dál bedýnka voskových střev, nosů, slinivek, a kousek vedle i figurky celých dětí...

Skoro by se chtělo napsat, že je to až taková hororová podívaná, a co teprve když se přesunete k hlavnímu fátimskému shromaždišti. Zde stojí jeden velký a prostorný gril s věčným ohněm...a v tom ohni se postupně všechny tyto rozmanité voskové fetiše, voskové lidské údy a orgány pomalu rozpouštějí...rozpouštějí se v ohni aby zažehnaly všelijaké lidské bolesti, nemoci a trápení, které svým voskově-realistickým vypodobením zastupují...

A jak na tomto poněkud zvláštně pietním místě, s tak typicky českým smyslem pro humor, poznamenala jedna moje spolucestující: "je to tady taková velká portugalská svíčková". Svíčková, do které jsem však i já přihodil svou voskovou ingredienci, sice jenom v podobě obyčejné svíčky, ale s upřímným přáním všeho dobrého mé rodině, mým přátelům, mým blízkým.

A pak jsem je konečně spatřil! Ty dva poctivé věřící, kteří na rozdíl od zvědavých turistů, se vší pokorou a úctou, překonávali po kolenou a v tichosti ten několik set metrů dlouhý pás studené dlažby mezi starým a novým kostelem...v tichosti, s pokorou, po kolenou....

Fialový Lisabon

Fialový Lisabon 

aneb ve stínu jacarand

Lisabon je už zase celý fialový! Chvíli mi to trvalo, než jsem se dopídil k tomu, co to je za ten intenzivně fialově kvetoucí strom, který se v našich českých končinách nevyskytuje. A pátrání se podařilo, tou obří stromovitou fialkou je totiž JAKARANDA (žakaranda). A není divu, že je pro nás tak exotická, ke svému životu totiž potřebuje hodně tepla, a tak se jí daří hlavně v tropech a subtropech, a v Evropě se tak vyskytuje pouze v těch nejteplejších regionech, tj. úplně na jihu.

Samotný název Jacaranda má původ v jihoamerickém jazyce Guaraní a znamená vonný, ale nejintenzivněji je strom vnímán právě kvůli krásně fialovým květům. Jejich barvu pak ovlivňuje hlavně kyselost půdy. Na kyselém podloží jsou květy růžovější a na zásaditém spíše více do modra.

A pokud by měl být nějaký strom symbolem Lisabonu, tak bych vybral právě tento. V lisabonských ulicích se vyskytuje nejen jako součást krásných stromořadí, ale roste i solitérně v parcích, či na náměstíčkách a dvorcích. 

A pokud přemýšlíte, kdy do Lisabonu jet, rozhodně neprohloupíte, když zvolíte květen... Fialová prostě Lisabonu sluší!

Portugalsko pro začátečníky (díl II.)

Portugalsko pro začátečníky (díl II.) 

aneb 5 dalších a ještě užitečnějších rad pro Vaší první návštěvu Portugalska

6. Jak nejlépe cestovat?

Do Portugalska:

Do Portugalska to z Česka není úplně nejblíže (vzdušná vzdálenost Praha - Lisabon činí 2243 km), a tak je nejjednodušším a nejkratším způsobem dopravy ta letecká. Přímá spojení existují mezi Prahou a Lisabonem, Prahou a Portem a v letních měsících i mezi Prahou a jihoportugalským Farem. Ceny už tak příznivé nejsou, málokdy se dostanete pod 5 tis. Kč a někdy se i kvůli ceně vyplatí přestoupit třeba ve Frankfurtu, v Londýně nebo v Bruselu (pokud se odvážíte).

Po Portugalsku:

Když už jste v samotném Portugalsku, je možností jak po něm cestovat již mnohem více:

• Nabízejí se celkem pohodlné a levné dálkové autobusy: RENEX nebo REDE EX
• Dále trochu dražší železniční spoje (i v Portugalsku jezdící přesně): CP 
• Velmi cenově výhodné jsou pak tzv. COMBOIOS URBANOS, neboli příměstské vlaky obsluhující okolí Lisabonu a Porta URBANOS PORTO , URBANOS LISBOA
• Nejsvobodnější je pak cestování autem, mnoho půjčoven naleznete v každém větším městě a samozřejmostí jsou ty nedaleko letišť
• Nebo alternativně procestovat Portugalsko v obytném karavanu (osobně mohu jen doporučit, v Portugalsku navíc není mnoho omezení, kde s karavanem přenocovat)

7. Co a kde si dát k jídlu?

Portugalsko je jedlíkům zemí zaslíbenou. Potraviny jsou čerstvé, kvalitní a relativně levné. Samo-zásobit se můžete na tržištích či v supermarketech, nebo si za rozumné peníze na jídlo zajít do některého z druhu podniků nesoucích v portugalštině různé názvy:

• RESTAURANTE (rištaurante) - klasická restaurace, kam si můžete zajít na oběd a večeři (vaří se i mnohdy pozdě do noci)
• CHURRASCARIA (šuraškaría) - restaurace specializovaná na grilované maso
• PASTELARIA (paštelaría) , DOÇARIA (dosería), CONFEITARIA (konfejtaría) - jsou všechno synonyma pro cukrárnu
• GELATERIA (želatería) - zmrzlinárna, v Portugalsku ne tolik častý jev
• PADARIA (padaría) - pekárna, kde však můžete mnohdy i posnídat

A co si kde dát? To už je jen a jen na Vás. Nabízí se samozřejmě mnoho ryb, ale i masa, sýrů, sušené šunky a nezbytná je po každém jídle i nějaká ta sladká tečka neboli SOBREMESA (sobremeza=zákusek). O konkrétních specialitách se však podrobněji můžete dočíst v sekci Gastronomie

8. Co a kde si dát k pití?

Samozřejmě že hlavně víno VINHO (viňu). A to jak červené: TINTO (tyntu), bílé: BRANCO (branku), či jeho perlivou obdobu: VERDE a opomenout nesmíte ani portské: VINHO DO PORTO. O portugalském víně podrobněji v sekci Víno.

Překvapivě i portugalské pivo není nejhorší, jen pozor na jeho sílu (je silnější než naše 12tka), i když je většinou podáváno po menších dávkách (většinou 0,3l), více naleznete zde.

A nejtypičtějším horkým nápojem je bezpochyby káva: CAFÉ na které si nejlépe zajděte do nějaké útulné CAFETERIA (kafetería) - kavárny.

Interiér Café Brasileira v Lisabonu

9. Kde se nejlépe ubytovat?

Kromě standardních hotelů a pensionů, je cenově přívětivější alternativou bydlení v pronajatých domech nebo bytech (např. přes AIRBNB). Můžete tak levně bydlet  v krásných historických domech a na těch nejlepších lokalitách. 

Pro nejnáročnější cestovatele pak existuje řetězec luxusních paláců na opravdu pohádkově krásných místech tzv. POUSADAS DE PORTUGAL. Pro mladé cestovatele pak řetězec POUSADAS DE JUVENTUDE. Nebo lze i kočovat a využívat (již v bodě 6 zmíněný) obytný karavan.

Luxusní Pousada de Portugal v Portu

10. Co v Portugalsku dělat kromě poznávání a ochutnávání?

Pokud jste sportovně založeni, vyzkoušejte například surfování. V Portugalsku je mnoho vhodných pláží, surfařských škol a půjčoven potřebného vybavení (o tom, jak vypadá takový surfcamp, si můžete přečíst zde: Surfing ). Velmi populární je rovněž golf, Portugalsko nabízí mnoho skvělých golfových resortů a hřišť. 

A nezapomenutelným zážitkem může být i agroturistika  například na vinicích v oblasti DOURO anebo v provincii ALENTEJO.

A ano, vím, že jsem v názvu příspěvku zmínil, že rad bude celkem 10, ale mám tu ještě jednu, bonusovou ....

(11.) Pozor! Portugalsko je silně návykové!

Uvidíte, že se stejně jako já budete chtít pořád vracet a vracet a vracet a pořád....