Na párty s kladivem

Na párty s kladivem

Každým rokem, v předvečer 24. června, v předvečer svátku svatého Jana Křtitele, se v Portu koná velká, ale opravdu hodně velká sláva. Svatý Jan je totiž patronem města a je zde, v silně katolické zemi i náležitě oslavován.  Je však dlužno dodat, že za celou slávou nestojí pouze křesťanství, ale již pradávné pohanské tradice oslavující nejdelší dny v roce – letní slunovrat.  A i v našich končinách tomu tak bývalo v podobě Svatojánské noci – noci kdy se na kopcích pálily svatojánské ohně, sbíraly čarovné byliny a podle pověsti bylo v lese možno najít i zlaté kapradí….

Tyto původně pohanské tradice se v Čechách už moc nenosí, ale v Portu je 23. června pořádně rušno! Tak se pojďte prostřednictvím několika fotografií podívat jak taková oslava FESTA DE SÃO JOÃO DO PORTO probíhá a co na ní nesmí chybět.

Tak nejprve se musí celé město náležitě vyzdobit. K tomu slouží různě barevné papírové girlandy, vlaječky a lampiony, které naleznete i v těch nejzapadlejších a nejošuntělejších uličkách. 

V odpoledních hodinách se pak pod portskými mosty přes řeku Douro odehrává tradiční regata tzv. BARCOS RABELOS, lodí které kdysi přivážely do Porta portské ze vzdálených vinic a které dnes již spíše jako velké reklamní poutače kotví u břehů čtvrti VILA NOVA DE GAIA. Ale 23. června aspoň na jeden den zase vyplouvají a na vodě se utkávají a bojují za "vinařský" dům jehož plachty "nosí".                                                                                                                                                                         

Než se Porťané s blížícím se večerem vydají do ulic, je potřeba ještě pořídit nezbytné oslavové propriety: do každé domácnosti květináč s bazalkou, aby se jí drželo štěstí, zdraví a prosperita...

A do každé volné ruky obrovský stvol česneku, anebo...

Anebo plastové pískací kladívko! U česneku, který má podle tradice vyhánět pošimráním pod nosem zlé duchy, lze ještě o nějaké pradávné tradici mluvit, ale za plastovými kladívky údajně stál jen podnikatelský záměr šikovného portského majitele továrny na plasty...

(zdroj: http://thesiracusas.com/)

S blížícím se večerem se pak už centrum města začíná zaplňovat a na ulicích i v domácnostech se grilují sardinky. Ty velké, dobré, portugalské....

A po západu slunce už je portská RIBEIRA a přilehlé uličky doslova narvané k prasknutí. Všude lidé jí, popíjejí, tančí, zpívají a ....

...a šimrají se pod nosy česnekem, nebo "bouchají" po hlavě těmi plastovými a pískajícími kladívky....

A úplně nejvíce lidí se v centru Porta nashromáždí kolem půlnoci, údajně až 200 000. To je totiž na programu ohromný ohňostroj! 

(zdroj: http://thesiracusas.com/)

A po ohňostroji se zase zpívá, zase tančí, zase jí a zase pije, až hluboko do rána. Jakou lepší párty by si mohl patron Porta i můj jmenovec přát? A pokud nevěříte, přijeďte se přesvědčit na vlastní oči. 

Váš  Jan, JOÃO

Vzácný Monsaraz

Vzácný Monsaraz

Jsou místa, která ve vás zanechají stopu. Stopu tak hlubokou, že na ně nikdy nemůžete zapomenout. V Portugalsku mám takových míst hned několik. Míst, kam se vždy rád vracím, ale s četností svých návštěv nesmím příliš plýtvat. Každá návštěva pro mě musí být vždy něčím výjimečným, stejně tak, jak jsou tato místa výjimečná pro mě.

Jednu z takových hlubokých stop ve mně zanechává městečko MONSARAZ (Monsaráž). Opevněné sídlo, které se tyčící vysoko na kopci nad jinak jen mírně zvlněnou krajinou provincie ALENTEJO, asi hodinu cesty autem z Lisabonu. Nad krajinou dobrého červeného vína, korkových dubů, horkých letních měsíců. 

Už i na jaře je proto nejlepší se vydat na návštěvu co nejdříve ráno. V takové ráno, kdy slunce teprve začíná pálit a v úzkých uličkách, které lemují bíle natřené domky, je prázdno, ticho a klid. Jen pár staříků postává před kavárničkou na kostelním náměstí, a pak už jen vy. Procházíte se třeba k hradu situovanému na nejvyšším bodu městečka, až do momentálně opuštěné býčí arény vměstnané na hradní nádvoří. Anebo se jen tak potulujete po obvodu, kolem zachovalých hradeb. Uzounké dlážděné uličky neumožňují průjezd ani parkování aut a proto si zde lze lehce můžete připadat jako v kulisách nějakého středověkého filmu.

A pokud se vám tento anachronismus okouká, stačí vyjít na prostranství před hlavní bránu, anebo se vyšplhat na nějaký hradní ochoz a rozhlédnout se. Budete mít celé Alentejo jako na dlani: vinice, rozlehlou a členitou vodní nádrž BARRAGEM DE ALQUEVA, která je už na hranicích se Španělskem, korkové duby, zeleně kvetoucí (jaro) a žluté schnoucí (léto) louky. 

Rád se sem vracím. Rád, ale opatrně. Nechci se předávkovat a chci si pro sebe uchovat tuto jedinečnost a výjimečnost. 

Svíčková z Fátimy

Svíčková z Fátimy

Dlouho se o Portugalsku tradovalo, že je to země tří F: Fotbalu, Fada a Fátimy. O prvních dvou zmíněných F jsem se již rozepisoval zde: fotbal a fado. Na to třetí jmenované F přišla řada až dnes. A publikování tohoto příspěvku jsem načasoval schválně na 13. května. Psalo se totiž právě datum 13. 5. 1917, když se v neveliké vesničce asi hodinu cesty severně od Lisabonu, poprvé zjevila třem malým pasáčkům Panna Marie.... (více o zázraku naleznete třeba zde) 

O téměř sto let později, ano přesně za rok se bude slavit 100 let od prvního zjevení Panny Marie, jsem se konečně odhodlal do Fátimy zavítat i já. Nepatřím zrovna k nejpobožnějším lidem, a tak jsem šalamounsky načasoval svojí první návštěvu až na den po tomto datu tj. na 14. května.

Bylo by totiž nerozumné se vrhnout jako prachsprostý turista a amatérský reportér mezi ty nekonečné davy poctivě věřících. I když je nutno podotknout, že se z místa určeného původně pro pokání, spiritualitu a rozjímání, stalo spíše takové turistické středisko plné hotelů, restaurací a stánků. Stánky to jsou ale ne tak ledajaké, a pro neznalého turistu mohou ukrývat nejedno překvapení...a tak jsem využil toho, že den po té velké slávě bylo všude téměř liduprázdno, a já se mohl v klidu věnovat tomu poněkud zvláštnímu stánkovému sortimentu.

Kromě všudypřítomných vypodobení Panny Marie v nejrůznějších barevných a velikostních provedeních, mě zaujaly zejména ty roztodivné voskové figurky a svíčky. Tu vosková noha, támhle srdce, vedle zase hromádka ledvin, žaludků, ňader, o kus dál bedýnka voskových střev, nosů, slinivek, a kousek vedle i figurky celých dětí...

Skoro by se chtělo napsat, že je to až taková hororová podívaná, a co teprve když se přesunete k hlavnímu fátimskému shromaždišti. Zde stojí jeden velký a prostorný gril s věčným ohněm...a v tom ohni se postupně všechny tyto rozmanité voskové fetiše, voskové lidské údy a orgány pomalu rozpouštějí...rozpouštějí se v ohni aby zažehnaly všelijaké lidské bolesti, nemoci a trápení, které svým voskově-realistickým vypodobením zastupují...

A jak na tomto poněkud zvláštně pietním místě, s tak typicky českým smyslem pro humor, poznamenala jedna moje spolucestující: "je to tady taková velká portugalská svíčková". Svíčková, do které jsem však i já přihodil svou voskovou ingredienci, sice jenom v podobě obyčejné svíčky, ale s upřímným přáním všeho dobrého mé rodině, mým přátelům, mým blízkým.

A pak jsem je konečně spatřil! Ty dva poctivé věřící, kteří na rozdíl od zvědavých turistů, se vší pokorou a úctou, překonávali po kolenou a v tichosti ten několik set metrů dlouhý pás studené dlažby mezi starým a novým kostelem...v tichosti, s pokorou, po kolenou....

Fialový Lisabon

Fialový Lisabon 

aneb ve stínu jacarand

Lisabon je už zase celý fialový! Chvíli mi to trvalo, než jsem se dopídil k tomu, co to je za ten intenzivně fialově kvetoucí strom, který se v našich českých končinách nevyskytuje. A pátrání se podařilo, tou obří stromovitou fialkou je totiž JAKARANDA (žakaranda). A není divu, že je pro nás tak exotická, ke svému životu totiž potřebuje hodně tepla, a tak se jí daří hlavně v tropech a subtropech, a v Evropě se tak vyskytuje pouze v těch nejteplejších regionech, tj. úplně na jihu.

Samotný název Jacaranda má původ v jihoamerickém jazyce Guaraní a znamená vonný, ale nejintenzivněji je strom vnímán právě kvůli krásně fialovým květům. Jejich barvu pak ovlivňuje hlavně kyselost půdy. Na kyselém podloží jsou květy růžovější a na zásaditém spíše více do modra.

A pokud by měl být nějaký strom symbolem Lisabonu, tak bych vybral právě tento. V lisabonských ulicích se vyskytuje nejen jako součást krásných stromořadí, ale roste i solitérně v parcích, či na náměstíčkách a dvorcích. 

A pokud přemýšlíte, kdy do Lisabonu jet, rozhodně neprohloupíte, když zvolíte květen... Fialová prostě Lisabonu sluší!

Portugalsko pro začátečníky (díl II.)

Portugalsko pro začátečníky (díl II.) 

aneb 5 dalších a ještě užitečnějších rad pro Vaší první návštěvu Portugalska

6. Jak nejlépe cestovat?

Do Portugalska:

Do Portugalska to z Česka není úplně nejblíže (vzdušná vzdálenost Praha - Lisabon činí 2243 km), a tak je nejjednodušším a nejkratším způsobem dopravy ta letecká. Přímá spojení existují mezi Prahou a Lisabonem, Prahou a Portem a v letních měsících i mezi Prahou a jihoportugalským Farem. Ceny už tak příznivé nejsou, málokdy se dostanete pod 5 tis. Kč a někdy se i kvůli ceně vyplatí přestoupit třeba ve Frankfurtu, v Londýně nebo v Bruselu (pokud se odvážíte).

Po Portugalsku:

Když už jste v samotném Portugalsku, je možností jak po něm cestovat již mnohem více:

• Nabízejí se celkem pohodlné a levné dálkové autobusy: RENEX nebo REDE EX
• Dále trochu dražší železniční spoje (i v Portugalsku jezdící přesně): CP 
• Velmi cenově výhodné jsou pak tzv. COMBOIOS URBANOS, neboli příměstské vlaky obsluhující okolí Lisabonu a Porta URBANOS PORTO , URBANOS LISBOA
• Nejsvobodnější je pak cestování autem, mnoho půjčoven naleznete v každém větším městě a samozřejmostí jsou ty nedaleko letišť
• Nebo alternativně procestovat Portugalsko v obytném karavanu (osobně mohu jen doporučit, v Portugalsku navíc není mnoho omezení, kde s karavanem přenocovat)

7. Co a kde si dát k jídlu?

Portugalsko je jedlíkům zemí zaslíbenou. Potraviny jsou čerstvé, kvalitní a relativně levné. Samo-zásobit se můžete na tržištích či v supermarketech, nebo si za rozumné peníze na jídlo zajít do některého z druhu podniků nesoucích v portugalštině různé názvy:

• RESTAURANTE (rištaurante) - klasická restaurace, kam si můžete zajít na oběd a večeři (vaří se i mnohdy pozdě do noci)
• CHURRASCARIA (šuraškaría) - restaurace specializovaná na grilované maso
• PASTELARIA (paštelaría) , DOÇARIA (dosería), CONFEITARIA (konfejtaría) - jsou všechno synonyma pro cukrárnu
• GELATERIA (želatería) - zmrzlinárna, v Portugalsku ne tolik častý jev
• PADARIA (padaría) - pekárna, kde však můžete mnohdy i posnídat

A co si kde dát? To už je jen a jen na Vás. Nabízí se samozřejmě mnoho ryb, ale i masa, sýrů, sušené šunky a nezbytná je po každém jídle i nějaká ta sladká tečka neboli SOBREMESA (sobremeza=zákusek). O konkrétních specialitách se však podrobněji můžete dočíst v sekci Gastronomie

8. Co a kde si dát k pití?

Samozřejmě že hlavně víno VINHO (viňu). A to jak červené: TINTO (tyntu), bílé: BRANCO (branku), či jeho perlivou obdobu: VERDE a opomenout nesmíte ani portské: VINHO DO PORTO. O portugalském víně podrobněji v sekci Víno.

Překvapivě i portugalské pivo není nejhorší, jen pozor na jeho sílu (je silnější než naše 12tka), i když je většinou podáváno po menších dávkách (většinou 0,3l), více naleznete zde.

A nejtypičtějším horkým nápojem je bezpochyby káva: CAFÉ na které si nejlépe zajděte do nějaké útulné CAFETERIA (kafetería) - kavárny.

Interiér Café Brasileira v Lisabonu

9. Kde se nejlépe ubytovat?

Kromě standardních hotelů a pensionů, je cenově přívětivější alternativou bydlení v pronajatých domech nebo bytech (např. přes AIRBNB). Můžete tak levně bydlet  v krásných historických domech a na těch nejlepších lokalitách. 

Pro nejnáročnější cestovatele pak existuje řetězec luxusních paláců na opravdu pohádkově krásných místech tzv. POUSADAS DE PORTUGAL. Pro mladé cestovatele pak řetězec POUSADAS DE JUVENTUDE. Nebo lze i kočovat a využívat (již v bodě 6 zmíněný) obytný karavan.

Luxusní Pousada de Portugal v Portu

10. Co v Portugalsku dělat kromě poznávání a ochutnávání?

Pokud jste sportovně založeni, vyzkoušejte například surfování. V Portugalsku je mnoho vhodných pláží, surfařských škol a půjčoven potřebného vybavení (o tom, jak vypadá takový surfcamp, si můžete přečíst zde: Surfing ). Velmi populární je rovněž golf, Portugalsko nabízí mnoho skvělých golfových resortů a hřišť. 

A nezapomenutelným zážitkem může být i agroturistika  například na vinicích v oblasti DOURO anebo v provincii ALENTEJO.

A ano, vím, že jsem v názvu příspěvku zmínil, že rad bude celkem 10, ale mám tu ještě jednu, bonusovou ....

(11.) Pozor! Portugalsko je silně návykové!

Uvidíte, že se stejně jako já budete chtít pořád vracet a vracet a vracet a pořád....

Portugalsko pro začátečníky (díl I.)

Portugalsko pro začátečníky (díl I.) 

aneb prvních 5 užitečných rad pro Vaší první návštěvu Portugalska

1. Portugalština není španělština!

Ač obě země sdílí stejný Pyrenejský poloostrov, jejich jazyk se už značně liší (asi tak jako čeština od polštiny). Nespoléhejte se tedy na případné znalosti španělštiny a připravte si alespoň pár zdvořilostních slovíček a pozdravů v portugalštině. Portugalce tím určitě potěšíte a budou se k Vám chovat ještě mileji než normálně.

Několik základních slovíček zde:

• Dobrý den - BOM DIA (bom día)
• Dobré odpoledne - BOA TARDE (boa tarde) - zdravíme po obědě
• Dobrou noc - BOA NOITE (boa nojte) - zdravíme po západu slunce či po večeři
• Na shledanou - ADEUS (adeuš) - spíše formální rozloučení
• Děkuji (děkuje muž) - OBRIGADO (obrigádu)
• Děkuji (děkuje žena) - OBRIGADA (obrigáda)
• Prosím - POR FAVOR (por favor)
• Dobrou chuť - BOM APETITE (bom apetit)
• Na zdraví - À NOSSA SAÚDE (a nosa saúde)

Nápis "Portugalský život" u jednoho domu v Lisabonu

2. Přeřiďte si hodinky!

A nemyslím tím jenom ty, co nosíte na ruce (Portugalsko má stejně jako Velká Británie o hodinu méně), ale i ty co nosíte v hlavě. Portugalci mají trošku jiný "timing" než my Češi, takže se nesmíte podivovat, že můžete být pozváni na večeři třeba až v 9 hodin večer, že diskotéky ožívají až v časných ranních hodinách a že i malé děti vidíte pobíhat po městě hluboko do noci ...v noci to prostě v Portugalsku žije!

Pozdní večeře na lisabonských schodech

3. Nezapomeňte na deštník a svetr!

I když je Portugalsko vnímáno jako horká a suchá jihoevropská země, není tomu tak úplně. Před cestou je třeba rozlišovat mezi severem a jihem a mezi létem a zimou. Obecně platí, že sever a zima jsou chladnější a poměrně deštivé, jih a léto jsou zase suché a přinášejí teploty i kolem 50 stupňů. Cestujete-li tedy na sever Portugalska v zimě (listopad - březen), rozhodně si neopomeňte přibalit pláštěnku, deštník a teplé oblečení. A aspoň jeden teplejší kousek oblečení si vezměte, i když pojedete na jih, absence jakéhokoliv vytápění ve většině domů Vás dokáže prochladit i v teplejších měsících!

Déšť na Ribeiře v Portu

4. Oceán není moře!

Portugalské pobřeží má téměř 1000 kilometrů a nabízí mnoho krásných pláží. Toto pobřeží je však omýváno vodami nikoliv mořskými, ale oceánskými. A tak i v nejparnějším létě teplota vody zřídka přesáhne 21-22 stupňů a vlny mohou dosahovat i několika metrů. Berte tedy tyto vlny i teplotu vody v potaz. V případě surfování nezapomínejte na nezbytný neopren, a i když bude na pláži vanout příjemně chladivý vítr, nezapomínejte se pečlivě namazat, ať Vás místní nemusejí posměšně označovat jako růžová prasátka!

Pláže v Comportě, jižně od Lisabonu

5. Portugalsko není jen Lisabon a Algarve!

Ačkoliv Vás bude většina cestovek lákat na víkend do Lisabonu nebo na týden za koupáním do jihoportugalského Algarve, vězte, že Portugalsko nabízí i spoustu nádherných a mnohdy turisty dosud neobjevených míst. Vyrazte si i do PORTA, BRAGY, COIMBRY anebo do národního parku PENEDA-GERÊS, na MADEIRU, AZORY, či do některého z ospalých městeček v ALENTEJO! A nebo sledujte pravidelně můj blog, kde jistě nějaký další tip na výlet naleznete v sekci Cestování.

Národní park Peneda-Gerês, severní Portugalsko

Pokračování příště ....

Na paštely s chutí

Na paštely s chutí

a s receptem

Hned na úvod se Vám zde přiznávám, že nepatřím zrovna k největším vyznavačům sladkého. Jednou za čas mu však bezhlavě podlehnu. Tyto mé "úlety" nastávají zřídka, ale pravidelně: 1x do roka s babiččiným cukrovím a vánočkou, 1x měsíčně s Kofilou po dlouhém čekání ve frontě u pokladen (dříve to bývaly griliášové vlnky, dokud se ještě vyráběly), no a pak zažívám svou sladkou recidivu s paštely, kdykoliv se ocitnu v Portugalsku! No a protože se v mém okolí pohybuje více podobných recidivistů, tak se Vám zde dnes pokusím vyložit, jak na ně!

Nejprve začnu malým historicko-jazykovým okénkem. Podle původní a utajované klášterní receptury dělané, vaječně-krémové koláčky nesou název PASTÉIS DE BELÉM (pozor, j.č.= PASTEL, vyslovujeme paštel, mn.č.= PASTÉIS vysl. paštejš). Ty se dají ochutnat čerstvé pouze na jednom jediném místě na světě. V kavárně - PASTELÁRII v lisabonské čtvrti BELÉM. Jsou zde často obrovské fronty, ale to čekání se rozhodně vyplatí. A i samotná kavárna s kapacitou několik set míst, která připomíná spíše bludiště, Vás dokáže pojmout a nakrmit skoro kdykoliv. 

No a pokud oželíte tu jedinou originální recepturu, tak si lze po celém portugalsky mluvícím světě napříč kontinenty dát velmi podobné PASTÉIS DE NATA. A protože je recept na tuto pochoutku odtajněný, tak se Vám zde pokusím předložit recept, který mi moje kamarádka předala od samotné manželky bývalého portugalského velvyslance v ČR. Sám se přiznám, že na pečení moc nejsem, tak jsem se do poměrně složitě vyhlížejícího receptu sám nepustil, ale mám ověřeno, že funguje a že výsledek je téměř tak dobrý, jako originál!

Takže s chutí do toho!:

1. krok - těsto:  

pokud by se Vám nechce dělat vlastní, lze použít i listové (pak přeskočte rovnou ke kroku 2) - ale vlastní určitě chutná víc...

• Nejdříve vytvoříme základní těsto z 1/2 kg hladké mouky, větší špetky soli a 2,5 dcl studené vody. Těsto necháme 30 minut ve fólii v ledničce odpočinout. Po těchto 30 minutách vyválíme na obdélník. 
• Připravíme si plátky z 1/2 kg másla - nejlíp zmraženého (aby se dobře plátkovalo). Plátky másla poklademe na celou plochu rozváleného těsta a pak těsto přeložíme do jedné třetiny - zprava - doleva a zleva doprava tak, aby máslo zůstalo ve složeném těstě. Toto je důležité kvůli lístkování. 10 minut necháme vychladnout v ledničce. 
• Dáme přeložené strany k sobě, zase vyválíme obdélník a zase v opačném směru přeložíme zleva - doprava a zprava - doleva a zase dáme na 10 minut do ledničky. 
• Takto opakujeme cca 6x (podle základního receptu), aby těsto dobře lístkovalo....prostě až je z toho hladké těsto a máslo už v něm nedělá bublinky. Kraje vždy hodně tiskněte k sobě, aby máslo nevytékalo. 
• Když už je těsto konečně hladké a nebublinkuje, stočíme po posledním vyválení plát do roličky a zas na 30 minut dáme do lednice. 

2. krok - krém: 

toto je poloviční dávka (na půlku těsta, co se udělá z výše pospaného množství). Zbylou půlku lze nechat v mrazáku a pak už jen použít na další várku paštelů - to už se nemusí nijak převalovat, a stačí jen krájet a vtlačit do formiček.

• 8 žloutků rozmícháme v hrnku a přidáme 150 g cukru krystal nebo krupice 
• dále přidáme 1 šlehačku a stejné množství plnotučného mléka (jako bylo šlehačky) 
• přidáme malou lžičku solamylu a kusovou skořici
• přidáme 2-3 větší kusy citronové kůry - jen žlutou slupku z které odkrájíme bílý vnitřek, aby nekazil chutě 
• Cca 10 minut vaříme za stálého míchání, až se krém lepí na vařečku a táhne. 
• Potom ještě ve studené vodě ve dřezu mícháme do vychladnutí, aby krém neztuhl.

Výroba paštelů v Belému (zdroj: pasteisdebelem.pt)

 3. krok - pečení: 

• Roličku těsta nakrájíme na plátky a ty vtiskneme do kulatých formiček vymazaných máslem
• Krém nalijeme do těsta ve formičkách, dáme do trouby vyhřáté na cca 270 stupňů.
• Necháme cca 10 minut péct - až se na krému začnou dělat tmavé puchýřky.
• Upečené paštely dáme vychladnout a před podáváním posypeme cukrem a skořicí.

BOM APETITE! DOBROU CHUŤ!