Portogrog

Portogrog pro zahřátí

Dnešní příspěvek si klade za cíl Vás v dnešních mrazivých dnech hlavně zahřát. Navíc příprava tohoto netradičního receptu z portského nezabere víc jak pár minut. 

Jistě všichni znáte náš klasický grog s tuzemským rumem. Angličané, kteří tradičně patří k největším exportérům i konzumentům portského, si podobný recept vytvořili právě z tohoto portugalského fortifikovaného vína.

A jak tedy na PORTOGROG?

1. uvařte si v konvici vodu

2. odměřte si velkého "panáka" základního červeného portského tawny nebo ruby 

3. ukrojte si plátek citrónu a propíchněte ho tyčinkou skořice

4. citrón se skořicí vložte do sklenice s vodou a pak vlijte portské

5. dle chuti doslaďte lžičkou třtinového cukru a pečlivě zamíchejte

6. konzumujte - hlavně v zimních měsících

A věřte mi, že i když s receptem na PORTOGROG přišli Angličané a jeho rumovou obdobu známe i my, tak i v Portugalsku se podobný zahřívací nápoj šikne. Však většina domů v Portugalsku není vybavena topením!!! A tak, pokud zavítáte do Portugalska v některém ze zimních měsíců, si nezapomeňte nikdy přibalit teplé oblečení a placatku s nějakým tím tekutým topeníčkem.

Kapři na surfu

Kapři na surfu aneb čekání na "správnou" vlnu

Říká se, že všechno se má alespoň jednou zkusit, a tak jsem se i já, sladkovodní kapr, vypravil naučit surfovat! A taky kam jinam bych se já mohl vydat za surfováním, než do Portugalska, které má téměř 1000 km atlantického pobřeží. A nejen to, Portugalsko je i díky skvělým a po většinu roku vhodným klimatickým podmínkám, krásným plážím a "dobrým" vlnám, ideální a cenově dostupnou destinací pro provozování tohoto pro nás netypického sportu.

My jsme si (ano, úplně sám jsem se neodvážil) zvolili pro své první surfařské "krůčky" říjen a lokalitu jižně od Porta: malé přímořské městečko ESMORIZ, kam se dá za necelou hodinu pohodlně dopravit z Porta vlakem. Na osobní doporučení kamarádů jsme zvolili profesionální přípravku v takzvaném surfcampu, kde Vás nejen ubytují a odborně vycvičí, ale i zapůjčí veškeré potřebné vybavení. A tak se naším domovem stal na víc jak týden útulný domeček nedaleko pláže a našim trenérem Rui a jeho kolegové z RUI SURFERS CAMP.

A jak vypadal takový běžný surfařský den? Pokusím se ho na následujících řádcích i za pomoci obrázků vylíčit hodinu po hodině.

7:00 - 9:00

Den začínáme na portugalské poměry dost časným budíčkem (dřív než naše budíky nás budí zvony z nedalekého kostelíka) a pak vydatnou snídaní v hlavní budově. Snídaně je na dlouhou dobu také jediným pořádným jídlem, protože až do pozdního odpoledne se k žádnému jinému nedostaneme...

9:00 - 10:00 

Příprava vybavení na surfování. Vyzvedáváme si každý svůj neopren (stále ještě mokrý z předchozího dne) a společně s prkny je nakládáme na připravená auta. Náš surfařský šéf Rui mezitím prostuduje předpovědi počasí a místa, kde mají být ty nejlepší vlny.

10:00 - 10:30

Objedeme několik nedalekých pláží a po vizuální kontrole se Rui rozhodne pro finální místo, kde se budeme celý den potýkat nerovným zápasem s mořskými vlnami. 

10:30 - 11:00

Nejhorší část dne: nasoukat se do nepříliš voňavého a mokrého neoprenu....a pak rozcvička. Obzvlášť zvedačky na suchu jsou namáhavé a po několika v řadě jich máte plné zuby (kromě nějakého toho písku, který tam již dávno máte).

11:00 - 15:00 (dle vln)

Nejnamáhavější, ale i nejkrásnější část dne. Surfování, surfování, surfování...nebo spíš pokus o něj. Opakovaně se na surfech, které máme lankem připevněny ke kotníku, vrháme do vln oceánu a čekáme na tu "správnou" vlnu. 

15:00 - 16:00

Je po největší námaze, vlny ustávají a my se přesouváme z oceánu na pláž, kde si pohazujeme s míčem, povídáme si a ti otužilejší a méně unavenější se běží proběhnout a nebo se odvážně vrhají (už bez neoprenu) do chladivé mořské vody (teplota oceánu u portugalského pobřeží i v nejteplejším létě málokdy přesáhne 21 stupňů).

16:00 - 17:00

Balíme, převlékáme se, nakládáme prkna a neoprény a vyrážíme vše vyložit a od písku opláchnout zpět do "centrály".

17:00 - do usnutí

Konečně trochu klidu a volného času spojeného s vydatnou večeří a trochou nějaké osvěžující sangrie v baru na pláži nebo sklenky dobrého portugalského vína...a pak osvobozující a tělo regenerující dlouhý spánek, však si ho po celém namáhavém dni zaslouží.

A ještě než usínáme, každý si donekonečn opakujeme tři následující kroky: 

1. Pádlovat, pádlovat, pádlovat (tedy co nejvíce zrychlit své prkno na kterém ležíte na břiše a rukama popoháníte vpřed - a to těsně před příchodem té "správné" vlny)

2. Vzepřít se (s rukama na prkně v momentě, kdy je ta "správná" vlna právě pod vámi)

3. Vyhoupnout se (naskočit na prkno oběma nohama a co nejdéle se na něm udržet nad hladinou)

Ač to vše zní velmi jednoduše, poznat tu "správnou" mořskou vlnu, dělá nám sladkovodním kaprům trochu problém. A správně zvládnout tyto tři kroky není také nic jednoduchého. Ale za ten nádherný, i když velmi vzácný okamžik, kdy se vám to vše podaří a vy se alespoň na chviličku na prkně postavíte a svezete se na té "správné" vlně, to obrovské úsilí rozhodně stojí!

Pátrání po domu v kameni

Pátrání po domu v kameni

Ten roztodivný dům jsem již tolikrát viděl na různých fotografiích, že jsem ho prostě musel konečně najít a osobně navštívit. A vzhledem k tomu, že jsem chtěl se svými přáteli v půjčeném autě procestovat právě sever Portugalska, bylo jasné, že jedním z hlavních cílů naší výpravy bude CASA DO PENEDO (neboli dům ve skále). 

Casa do penedo

Plán byl sice jasný, ale jeho realizace se ukázala jako velké dobrodružství. Najít totiž v této zvlněné a kamenité krajině tento pečlivě schovaný "architektonický" klenot, se ukázalo jako velmi náročný úkol.

Vše začalo obědem v nejbližším větším městě FAFE. Zde jsme se po tradičně vynikajícím jídle v restauraci na náměstí pokoušeli ze servírky vymámit alespoň správný směr z města. Až na druhý pokus se nám výjezd vydařil a tak jsme se mohli vydat blíže k našemu cíli tj. k vesničce VÁRZEA COVA.

Dál už však nám byla každá rada drahá, neboť ani po opakovaném projetí vesnice tam a zpět, jsme nenašli ani dům, ani jedinou směrovku či ceduli, která by nám poradila. A tak nezbývalo než se spolehnout na rady místních...

Zastavujeme u malé kavárny za vesnicí, kde u stolečku vysedává starší pán s majitelkou. Oprašuji své znalosti portugalštiny a ptám se na cestu k domu z kamene...napínám své uši, abych nepřeslechl nějakou zásadní radu, místo toho se ale stávám spíš svědkem krásné hádky. "To musej zpátky a zahnout u Carlose do leva!" vykřikuje stařík...."Však oni nevědí kde Carlos bydlí!", oponuje majitelka kavárny! A v podobném duchu pokračuje tato hodně živá diskuse asi dalších 10 minut. Nakonec raději slušně poděkuji a odejdu s jedinou užitečnou informací, že se prostě máme vrátit a u nějakého sloupu či kapličky někam zatočit.

Po několika couváních za každým sloupem či kapličkou, které jsme potkali, se nám už konečně podaří najít správnou cestu. Ta sice není v úplně ideálním stavu, ale naše autíčko jí úspěšně zvládá a my šplháme kolem roztočených větrníků až k vytouženému cíli.

Dům, vypadající jako z doby kamenné, je právě kvůli tomu přezdíván "U Flinstounů", ačkoliv pochází až z doby celkem nedávné. Základní "kámen"  byl nikoliv položen ale spíše obestavěn až v roce 1972, kdy rodina Rodriguez z nedalekého města GUIMARÃES začala s výstavbou svého velmi netradičního prázdninového sídla a tuto misi dokončila dva roky poté.

A i když je dům obklopen větrnými elektrárnami, nebyla do něj nikdy zavedena elektřina. Co ovšem nechybí je bazén, rovněž vytesaný do kamene..i když onoho času vypuštěný.

Pohled na dům z vypuštěného bazénu

I zahradní domek na dřevo a nářadí je vestvěn do kamenů

S podobnými obydlími vestavěnými ve skále se však můžeme setkat i na jiných místech Portugalska, jako důkaz přidávám ještě obrázky z národního parku PENEDA-GERÊS, či z městečka MONSANTO ve středním Portugalsku, kam se doufám již brzy taky vypravím a připravím vám z něj podrobné a barvité hlášení.

Kamenné domy v Národním parku Peneda-Geres

Obestavěné balvany ve středoportugalském Monsantu

Doufám, že vás moje menší exkurze do kamenného portugalského stavitelství zaujala, a že se i Vy při putování po Portugalsku vypravíte na nějaké podobné místo. A pokud si zvolíte právě CASA DO PENEDA, zapamatujte si, že se z města FAFE musíte vydat do VÁRZEA COVA a těsně před vjezdem do vesnice zatočit doprava a stoupat směrem k větrníkům...a možná, možná někde u cesty, potkáte i onoho tajemného Carlose.

Ferrari mezi portskými

Ferrari mezi portskými

Tak jste se konečně dočkali! Po mnoha naléháních a i vzhledem k dnešnímu datu (31.12. 2015), jsem se rozhodl, že sem tedy přidám svůj první (a zdaleka ne poslední) příspěvek o víně. A když už píšu o Portugalsku, tak začnu právě portským. A když už portským, tak proč nezačít tím nejlepším z nejlepších!

Střechy "sklepů" kde zraje portské víno ve Vila Nova de Gaia (Porto)

Doslovným "Ferrari" mezi portskými je bezesporu to, které na své vinětě nese přesný rok původu a nápis VINTAGE (vyslovujeme anglicky vintidž). Jedná se vždy o sladké a červené portské, které bezpečně poznáte nejen podle tohoto nápisu, ale rovněž podle klasického korkového uzávěru (ostatní portská mají takzvaný uzávěr s hlavou) a rozhodně i podle ceny. Například lahvinku takové Quinta do Noval Nacional 1931 si můžete koupit za krásných 150 000 Kč! 

A čím je tedy toto portské tak výjimečné?  Jak jsem již zmínil výše, jedná se o jedno z mála druhů portských, které udává rok původu, to u jiných portských (kromě tzv Colheity) nenaleznete. Dále se jedná o víno, které je zceleno z těch nejlepších odrůd a nejlepších hroznů, které se na vinících v údolí řeky Douro podařilo vypěstovat. A to ještě není všechno, poslední podmínkou je, že musí být deklarován tzv. vintage ročník. K tomuto kroku přistupuje INSTITUTO DOS VINHOS DO DOURO E DO PORTO (Institut vín z oblasti Douro a Porto) průměrně třikrát za desetiletí, a deklaruje tím, že byly ten daný rok výjimečně dobré podmínky.

Institut portského vína v Portu

A tak, když se podíváte do následujícího výpisu vintage ročníků obecně deklarovaných po roce 1900, možná tam objevíte i rok svého narození. To já mám bohužel smůlu, narodil jsem se v roce 1981, takže prostě nejsem VINTAGE! 

1900 - 1904 - 1908 - 1911 - 1912 - 1917 - 1920 - 1922 - 1924 - 1927 - 1931 - 1934 - 1935 - 1942 - 1945 - 1947 - 1948 - 1950 - 1955 - 1958 - 1960 - 1963 - 1966 - 1967 - 1970 - 1975 - 1977 - 1978 - 1980 - 1982 - 1983 - 1985 - 1987 - 1989 - 1991 - 1992 - 1994 - 1997 - 2000 - 2003 - 2007 - 2011

Ale pokud ani Vy nejste vintage, tak rozhodně nepropadejte panice! Třeba i Vás někdo ze šťastnějších ročníků na nějaké pozve, však je v Portugalsku krásnou tradicí obdarovávat portským totožným s rokem narození. Pokud se Vám takováto příležitost naskytne a nebo pokud dokonce patříte k oněm šťastným ročníkům, nezapomeňte ještě na několik zásad servírování takovéhoto vína:

1. Protože VINTAGE portské zraje po mnoho let v láhvi a nikoliv v sudu, je potřeba ho po otevření dekantovat (někdy se k otevření používají i tzv. dekantační kleště).
2. Po otevření nechte víno v dekanteru chvíli tzv. vydýchat.
3. Podle mnohaleté (převážně britské) tradice se víno rozlévá u stolu po směru hodinových ručiček počínajíc hostitelem.
4. Pokud se u někoho karafa resp. dekanter zasekne déle než je zdrávo, je tradicí prohlásit na adresu tohoto hříšníka: "Znáte biskupa z Norwiche?" a pokud ani to nezabere, dodá se: "Byl to skvělý chlap, ale nikdy neposlal karafu dál..."

Oním nešťastníkem byl údajně Henry Bathurst, který byl v Norwichi biskupem v letech 1805-1837.  Ve svém vysokém věku (dožil se 93 let) však někdy na hostinách, kde se podávalo portské, usnul, a tak se u něj karafy s vínem často zasekly. 

Vám tedy popřeji, ať oslavu příchodu roku 2016 zvládnete bez usnutí před půlnocí či u slavnostní tabule, a ať Vás mé příspěvky na sardinkovsko-kapřím blogu zaujmou i v roce 2016!

Přípitek portským na útesu v Peniche

Windows shopping

Windows shopping

Už zase na sebe musím prásknout nějakou svojí slabůstku: strašně rád se brouzdám městy a čučím do výkladních skříní, a co víc, rád si je i fotím! Abych Vás tedy neochudil ani o tento aspekt mého poznávání Portugalska, rozhodl jsem se s Vámi v následujícím fotopříspěvku o pár pěkných úlovků podělit. Tak pojďte tedy se mnou, na jak Angličané říkají "windows shopping", nebo jak by se dalo kostrbatě přeložit do portugalštiny OLHAR AS VITRINAS (vyslovujeme oljar aš vitrinaš), nebo prostě pěkně česky: pojďme si začučet do výloh!

Ze všeho nejradši čučím do výloh s jídlem a pitím a to nejen když mám hlad a žízeň. Obzvlášť v Portugalsku je to tuze krásná podívaná a to nejenom kvůli obsahu, ale posuďte sami, že i samotný výklad je skvostný:

Výklad obchůdku s lahůdkami nedaleko tržnice Bolhao v Portu

Detailní pohled. Shora: klobásy, sardinky, fazole - aneb co nesmí v portugalské kuchyni chybět

Ještě náročnější je čučení do výloh cukráren tzv. PASTELARIA. Portugalci zdědili z dob arabské nadvlády lásku k sladkému a to jim zůstalo dodnes. A tak můžeme ve výkladech spatřit kromě tradičních PASTEIS (o těch již brzy podrobněji i s receptem) například čokoládové "krysenky" tzv. RATINHOS nebo dokonce i dort s celým fotbalovým týmem FC Porto (o fotbalu se taky již brzy musím rozepsat více):

Cukrárenská výloha s "pastely" (uprostřed nahoře) a "krysenkami" (vpravo dole) 

Dorty včetně toho fotbalového - zde v barvách FC Porto

O něco již méně nadšeně, ale o to více nevěřícně, čučím do výloh s religiózní tématikou. Ty v této katolické zemi najdete skoro na každém rohu. A kdo by doma neměl alespoň jednu Panenku Marii Fátimskou, jako by snad ani nebyl Portugalec. To já si pro jistotu pořídil hned dvě!!

To je ona! S korunkou uprostřed Panna Marie z Fátimy

Zde i v různých barvách a velikostech.

No a snad i milovníky módy dnes potěším. Nebudeme však čučet do výkladů nějakých módních řetězců, ale mrkneme se na jeden z nejtradičnějších portugalských produktů: na korek. Ten Portugalci kromě tradičního uplatnění ve vinařství dokáží zpracovat i do podoby sukně, kabátu, kabelky, kravaty nebo třeba i deštníku.

Korková móda 

Takže až se někdy budete procházet portugalskými městy, začučte si pěkně do výloh, a pokud vás něco zaujme, tak si můžete odvést i moc pěkný suvenýr: k jídlu, k pití, do soukromého oltáříku nebo něco na sebe, ať jste prostě šik (schick)! 

V nejkrásnějším knihkupectví na světě

V nejkrásnějším knihkupectví na světě

Otevřeně se přiznávám, že jsem knihomol. A přiznávám se taky, že kdykoliv jsem na cestách neodpustím si návštěvu nějakého knihkupectví. A protože jsem toho nacestoval relativně hodně, a tím pádem navštívil i mnoho knihkupectví, tak mohu směle potvrdit, že můj nadpis je pravda pravdoucí! V Portu jsem objevil to nejkrásnější knihkupectví na světě!

Knihkupectví Lello & Irmão

Nádherná, v novogotickém slohu dekorovaná budova se nachází na dohled od vysoko vyčnívající věže TORRE DOS CLÉRIGOS na RUA DAS CARMELITAS a nese nápis LELLO & IRMÃO (Lello a bratr). Byl to právě José Lello, který v roce 1894 odkoupil původní knihkupectví Chardon a spolu s bratrem Antoniem založil tuto portskou legendu. Knihkupectví, patřící k nejstarším v zemi, se zejména díky svým interiérům stalo doslova legendou. Však nahlédněte dovnitř a pochopíte proč:

 

Dvoupatrový obchůdek je nejen plný knih, ale i krásných vyřezávaných ornamentů, barevných vitráží, zaplňuje ho úchvatné schodiště, ale bohužel i davy fotografujících turistů. A protože já už mám za těch 10 let, co se do Porta pravidelně vracím, vše mnohokrát vyfoceno, nepodléhám davovému šílenství a při každé návštěvě si zde koupím nějakou zajímavou knihu, usadím se s ní v patře v malé kavárničce, kde si v klidu, nikým nevyrušován, vychutnávám čaj a atmosféru dávno zašlých časů...

A ještě jednu poznámku si závěrem neodpustím. Pokud vám interiér nápadně připomíná nějaký díl Harryho Pottera, tak jste na správné stopě! Velmi často sem během svého několikaletého pobytu v Portu chodívala právě autorka tohoto kultu J.K. ROWLING. A pokud vyčkáte až do západu slunce a z knihkupectví popojdete stejnou ulicí o kousek výš, tak se vám může na náměstí GOMES TEIXEIRA naskytnout i takovýto pohled:

Ale o těchto portských "Harry Potterech" si povíme zase jindy.

O slovech česko-portugalských

O slovech česko-portugalských

Už jsem na svém blogu za tu krátkou dobu stihl nakousnout témata gastronomická, cestovatelská, architektonická i sváteční, ale tématu, které spojuje celý portugalsky mluvící svět se už dlouho vyhýbat nemůžu. Ano, dnes si povíme něco málo o portugalštině...a to z pohledu slov, které dala portugalština světu i češtině a které běžně používáme i my kapři tj. obyvatelé zemí českých.

O tom, že čeština obohatila světový slovník o slovo robot se není třeba moc rozepisovat, ale víte která slova naopak dala portugalština nám? Zde jsem se pokusil o stručný výčet některých z nich:

• MARMELÁDA -  z portugalského slova MARMELO neboli kdoule, což je plod kdouloně obecné z jejichž žlutých plodů se vyráběl džem neboli marmeláda.

Plody kdouloně

• FETIŠ - z portugalského slova FEITIÇO (kouzlo) - ve svém původním významu uctívání neživých přírodních nebo umělých předmětů v západoafrických kulturách, stejně jako další slova se i toto pojí s érou zámořských objevů.
• ZEBRA - Slovo bylo odvozeno z pojmenování dnes již vyhynulého druhu divokých koní ZEBRO žijících do 16. století na Pyrenejském poloostrově. Když se portugalští námořníci dostali k Mysu Dobré naděje na konci 15. století, nalezli zde podobné pruhované koně a tak je i pojmenovali.
• KOBRA - pojmenování smrtelně jedovatého hada vzešlo ze slovního spojení COBRA DE CAPELLO neboli had s kápí, rovněž odkazující na zámořské objevy, tentokráte z indických končin.
• ALBÍN, ALBINISMUS - termín rovněž dovezený Portugalci z afrického kontinentu. Když portugalští námořníci objevili vzácně bíle zbarvené černošské jedince, pojmenovali je latinským slovem ALBUS neboli bílý, toto pojmenování se časem začalo používat i pro stejnou dědičnou poruchu vyskytující se i u jiných živočišných druhů.
• BANÁN - další africký import, který vzešel ze slova BANAANA tj. z wolofštiny používané v oblasti Senegalu a který se přes portugalštinu rozšířil i k nám.



Nepravidelná perla neboli pérola barocca

• BAROKO - z portugalského PÉROLA BAROCCA což je označení pro nepravidelnou perlu - podobně jako označení mnoha jiných slohů bylo i baroko pojmenováno až zpětně a i v tomto případě mělo toto dodatečně používané označení pejorativní přídech.

Výše uvedený výčet není samozřejmě vyčerpávající, slov, která se přes portugalštinu dostala i do češtiny je více, ale to nebylo účelem mého dnešního příspěvku. Tím bylo zejména upozornit na v češtině běžně používaná slova, která pocházejí právě z portugalštiny. Takže až si budete třeba loupat banán, mazat na chleba marmeládu, navštívíte ZOO, anebo budete obdivovat krásy barokních kostelů,  vzpomeňte si odkud se k nám některá slova dostala.