Kakaové děti

Kakaové děti

DOCE, DOCE, CHOCOLATE (dós, dós, šokolat), tato slova uslyšíte pokřikovat děti na Svatém Tomáši téměř na každém rohu. Tedy s podmínkou, že jste bílý turista. Za tuto neutuchající touhu místních dětí po sladkých bonbónech a čokoládě si však může bílý turista sám, protože to byl právě on, kdo jsem tuto novou "tradici" s příchodem turismu na ostrov zavlekl. A přiznejme si, že tím dost pozměnil místní zvyklosti. Svatotomášské děti jsou totiž jinak velmi milé, někdy až stydlivé a skromné (no a přiznejme si, že stejně jako většina jejich rodičů i chudé) a hlavně je jich hodně a jsou všude.

Krom toho jsme byli upozorněni, že lavina turistických cukrovinek způsobila u dětí rapidní nárůst kazivosti zubů, což na ostrově, kde je jen velmi těžko dostupná zubní péče, činí nezanedbatelný problém. My se však snažíme tuto novodobou tradici nenapodobovat a když už dětem něco chceme dát, jsou to většinou psací potřeby, různé sešítky, skládačky, omalovánky či drobné hračky.

I tak se každé rozdávání stává ve vesnici velkou událostí a nezřídka končí i nějakou tou dětskou rvačkou. Z tohoto hlediska, je pak asi nejrozumnějším řešením předat dárky nějakému staršímu členu komunity či obce, ať je dál rozdělí dle nejlepšího svědomí.

Jednu skupinku dětí obdarováváme i v ROÇA ÁGUA IZÉ, bývalém koloniálním velkostatku, kde se dodnes zpracovává kakao. Toto místní "hnědé zlato", je pro ostrov životně důležitým exportním artiklem a tvoří podstatnou složku zdejší ekonomiky. Se zaujetím tedy vstupuje do krytých hal, kde může nahlédnout do tajů jeho zpracování.

Celý proces výroby kakaa začíná sklizní červených plodů kakaovníku pravého (cca 30 cm), z kterých se následně vyloupají kakaové boby (cca 30-50 semen v jednom plodu).

Čerstvé kakaové boby se pak nechají několik dnů fermentovat ve velkých dřevěných boxech. To vše za vyšších teplot (až 50°C) při kterých dochází ke kvašení dužiny a vzniká kyselina octová. 

Fermentované kakaové boby se poté, většinou na slunci, 1-2 týdny suší na sítech. Jejich vlhkost tak klesne a vysušené kakaové boby jsou hnědé a již se nekazí.

Nakonec se kakaové boby praží v pecích ESTUFAS při teplotě kolem 120°C po dobu 15 až 60 minut. Obsah vody v kakaových bobech se tím ještě sníží a z jejich povrchu se odrolí tenká slupka. Teprve nyní získávají kakaové boby svou charakteristickou chuť a vůni.

Dosušené nebo pražené kakaové boby se pak už jen roztřídí, napytlují a připraví k odvozu, buď na další zpracování zde na ostrově, a nebo daleko do zahraničí.  

Další zpracování pak většinou spočívá v rozdrcení bobů a rozemletí na kakaovou hmotu, která se používá k další výrobě nebo se z ní lisuje či nechává vykapat kakaové máslo a jako vedlejší produkt se získává kakaový prášek. A z kakaového másla se pak vyrábějí čokolády a nejrůznější sladkosti, prostě DOCE, DOCE, CHOCOLATE.

A zde se prapodivný koloběh kakaa uzavírá. Na Svatém Tomáši se urodí plody, zpracují se na kakao a to se pak mimo ostrov přemění na sladkosti, po kterých to místní děti tolik touží a snaží se je pokřikováním vyloudit od turistů. Inu svět je někdy plný paradoxů!

Tropická pohádka o dvanácti chodech

Tropická pohádka o dvanácti chodech

Hned na úvod čtení tohoto příspěvku přidávám varování: Čtěte pouze s plným žaludkem! Neboť už zase budu psát o jídle. 

Byla nebyla na ostrově Svatý Tomáš jedna zátoka. Bylo nebylo u této zátoky malé rybářské městečko SÃO JOÃO DOS ANGOLARES nad nímž se tyčil krásný dům pamatující ještě koloniální období. A v tom domě žil jeden kouzelník....Tak by se dala začít nějaká pohádka o mém včerejším gastronomickém zážitku, který se mi poštěstil během objevování jihovýchodního pobřeží ostrova.

Na bývalém koloniálním statku ROÇA SÃO JOÃO se totiž nachází gurmetské centrum země v němž s entusiasmem kouzlí šéfkuchař CARLOS SILVA. Ten se proslavil nejen zde na ostrově, ale i v celém portugalsky mluvícím světě i díky kulinářské televizní šou. 

Tento gastronomický kouzelník nám k obědu připravil opravdový kulinářský zážitek. Vše z místních a čerstvých produktů. Byl to vskutku pohádkový oběd o osmi předkrmech, hlavním chodu, třech desertech a kávě....

A protože se traduje i u nás, že se jí i očima, tak se s Vámi dnes rozloučím fotodokumentací mapující naše tropické obžerství...a s přáním dobré, i když pouze obrázkové, chuti.

První chod: plod čerstvého kakaovníku

Doprovozený hořkou čokoládou, červeným pepřem a strouhaným zázvorem

Chod druhý: pražený a kořeněný kokos

Chod třetí: kořeněný banán, maracuja a ryba andala (chodící ryba) s karambolou na pikantním oleji

Chod čtvrtý: avokádo, karambola, artičoky, jablko s v kyselém nálevu naloženou zelenou papájou a červeným pepřem 

Chod pátý: ryba corcovado s kurkumou, sladkou bramborou, ananasem a vanilkou sypaná plody baobabu

Chod šestý: vaječná omeletka s afrodiziakálním kořením mikoko, grilované rajčátko a rajčatová omáčka s čokoládou

Chod sedmý: plněný grilovaný banán, manioková kulička v chili oleji a mušlemi

Chod osmý: v peci připravené avokado s maracujou

Chod devátý: hlavní chod sestávající s fazolové omáčky (feijoada) s rybou a chobotnicí, doprovázený rýží s šafránem a kurkumou

Chod desátý: desert v podobě zelené papáji se sýrem v omáčce z maracuji

Chod jedenáctý: desert v podobě vařeného banánu v omáčce se strouhanou čokoládou a skořicí

Chod dvanáctý: poslední chod ke kávě aneb sladký kokos

Taková velká tropická zahrádka

Taková velká tropická zahrádka

Drobně poprchávalo, když jsme se vydali do první zastávky našeho putování po severní části Svatého Tomáše. A tu podle našeho lokálního průvodce nešlo začít nikde jinde, než v botanické zahradě...no spíš v botanické zahrádce anebo úplně nejpřesněji na takovém větším zeleném dvorku v kopcích nad městečkem TRINDADE. Ale jak jsme vzápětí poznali, celý ostrov je vlastně takovou velkou botanickou zahradou a hlavně vždy dostupnou zásobárnou potravin a zdrojem obživy pro zdejší obyvatele. Však právě pestré rostlinné bohatství tvoří nejzásadnější položku místní ekonomiky.

Hustě pršelo, když jsme spěchem opouštěli tuto malou, ale zajímavou botanickou zahrádku. Silný tropický déšť ustal stejně rychle, jak začal, ale nás již čekalo další zajímavé přírodopisné zastavení: MONTE CAFÉ neboli Hora kávy. A opravdu, poprvé ve svém životě jsem viděl tento nenápadný keř kávovníku obsypaný zelenými a červenými bobulkami, a co víc, neviděl jsem jen jeden keřík, ale celou horu posetou kávovníky a dokonce jsem viděl tyto kávovníky i kvést, kvetou bíle! Na dlouhé zdržování tu však nezbyl čas, určitě se sem ještě vrátíme, ale dnes už zase musíme jet dál.

Slunce prosvítalo skrz šedé mraky, když jsme se přesouvali dál na západ po severním pobřeží ostrova. Našim cílem ale nebyla jen rybářská vesnice NEVES a nebo kamenný sloup PADRAO (symbolicky vztyčovaný Portugalci všude tam, kam poprvé při svých objevných plavbách dorazili), ale po kávě další špičkový exportní produkt: KAKAO resp. kakaovník (moje další dnešní a nikoliv poslední premiéra). A co teprve ochutnat z jeho velkých plodů! Semínka obalená v bíle hmotě sice vůbec nepřipomínaly finální produkt získaný až ze zralého červeného plodu, ale byla to sladká a osvěžující lahoda.

Zralý plod kakaovníku

Slunce už pražilo z bezmračné oblohy, když jsme míjeli další a další nám neznámé a nebo pro nás alespoň exotické rostliny: banánovníky, chlebovníky, baobaby, karambolovníky a další, pro které snad ani nemáme české přívlastky. 

Plod sape-sape

Plody chlebovníku

A tak, abychom unikli tropickým horkům a na chvilku si od všemožných přírodopisných premiér trošku odpočinuli, vydali jsme se zpět k botanické zahradě. Vysoko do hor, do chladivých kopců, jen se tak projít. Projít se po zdejší zelené krajině, nadýchat se exotických vůní, poslechnout si zvuky zdejšího ptactva, osvěžit se divokými tropickými jahodami...slunce už zapadalo, hory zahalil tropický mlžný opar, začalo se stmívat...

Večeře za 2 miliony

Večeře za 2 miliony

"Kdysi dávno, když ještě lidé putovali světem po svých, na koních nebo na lodích, stačila je cesta na takovou změnu připravit. Obrazy země se před jejich zraky střídaly pomalu, jeviště světa se tak tak otáčelo. Cesta trvala týdny, ne-li měsíce. Člověk měl čas sžít se s jiným okolím, s novou krajinou. Také klima se měnilo postupně. Než cestovatel dorazil ze studené Evropy na rozpálený rovník, měl už za sebou příjemné teplo v Las Palmas, vedra El Mahaly i peklo Zeleného mysu. 

Z takové pomalé gradace nezůstalo dnes nic. Letadlo vás prudce vynese ze sněhu a mrazu a ještě téhož dne vrhne do rozpálené propasti tropů. Najednou, sotva jsme si protřeli oči, jsme uprostřed vlhkého pekla. Hned se začínáme potit. Jestliže jsme přiletěli z Evropy, odkládáme kabáty, sundáváme svetry. Pro nás, lidi severu, je to přistání v Africe jakési vstupní gesto."

Takto popsal v knize EBEN polský spisovatel Ryszard Kapuscinski  svou první návštěvu tropické Ghany. To bylo v roce 1958. Dnes se píše rok 2016 a já bych své úplně první dojmy z návštěvy, ještě o něco jižněji ležícího ostrovního státečku SVATÝ TOMÁŠ A PRINCŮV OSTROV (druhý nejmenší africký stát), nevystihl lépe.

Tak jo, po zhruba osmi hodinách letu z Lisabonu, jsem konečně zde! Na miniaturním letišťátku v hlavním městě SAO TOMÉ nás kromě tropického klimatu (33°C, 80% vlhkost) vítá i hejno volavek a dav letištního personálu. Však je náš přílet velkou událostí - jsme jediným dopravním letadlem za tento týden! Po vstupní lékařské kontrole (formalita - pokud máte očkovák), po pasové kontrole (umět pár slovíček portugalsky se hodí), po celní kontrole (namátková) a po kontrole zavazadel (důkladná), mi dochází, proč ten dav...

...a proč nám vyvrhnutí z miniaturní letištní budovy trvalo tak dlouho. Jsme ale v Africe. Jak trefně poznamenal již jednou zde citovaný autor: "Tempo je tu trochu zpomalené a neuspěchané, vždyť v životě stejně nelze dosáhnout všeho a mít všechno; co by pak zbylo pro ostatní?". Toto panafricky platné pravidlo, které velmi dobře koresponduje s lokálním rčením: "LEVE - LEVE" (klídeček, na pohodu), je třeba mít neustále na paměti.

Po tomto letištním kolečku už ale jde vše jako po drátkách. Převoz na hotel, ubytování v pokojích, kde nesmí chybět nezbytné moskytiéry, výměna peněz (z Eura na místní DOBRY) a pak konečně i první tropická večeře. Večeře v příjemné pobřežní restauraci "U piráta", kde ochutnáváme z místních specialit: smažené filety (z blíže neidentifikovatelné ryby), hovězí picanhu, krevety v omáčce s rýží, grilované banány a to vše spláchnuté místním a příjemně vychlazeným pivem ROSEMA (na místní poměry překvapivě dobré). 

Filety z ryby z "naší zahrádky" , jak stálo v menu.

Hovězí grilovaná picanha s přílohovým smaženým banánem

Krevety v omáčce s rýží

Jen to placení nám tu ještě moc nejde. Účet za večeři pro 6 osob činil téměř 2 000 000 (slovy dva miliony)! Počáteční zděšení však rychle střídá úleva, když si uvědomujeme, že účet je v místní měně a že aktuální kurz je: 1 Kč = 1090 STD (Svatotomášská dobra). Nic nám to však nezabránilo si alespoň chvilku připadat jako milionáři.