Večeře za 2 miliony

Večeře za 2 miliony

"Kdysi dávno, když ještě lidé putovali světem po svých, na koních nebo na lodích, stačila je cesta na takovou změnu připravit. Obrazy země se před jejich zraky střídaly pomalu, jeviště světa se tak tak otáčelo. Cesta trvala týdny, ne-li měsíce. Člověk měl čas sžít se s jiným okolím, s novou krajinou. Také klima se měnilo postupně. Než cestovatel dorazil ze studené Evropy na rozpálený rovník, měl už za sebou příjemné teplo v Las Palmas, vedra El Mahaly i peklo Zeleného mysu. 

Z takové pomalé gradace nezůstalo dnes nic. Letadlo vás prudce vynese ze sněhu a mrazu a ještě téhož dne vrhne do rozpálené propasti tropů. Najednou, sotva jsme si protřeli oči, jsme uprostřed vlhkého pekla. Hned se začínáme potit. Jestliže jsme přiletěli z Evropy, odkládáme kabáty, sundáváme svetry. Pro nás, lidi severu, je to přistání v Africe jakési vstupní gesto."

Takto popsal v knize EBEN polský spisovatel Ryszard Kapuscinski  svou první návštěvu tropické Ghany. To bylo v roce 1958. Dnes se píše rok 2016 a já bych své úplně první dojmy z návštěvy, ještě o něco jižněji ležícího ostrovního státečku SVATÝ TOMÁŠ A PRINCŮV OSTROV (druhý nejmenší africký stát), nevystihl lépe.

Tak jo, po zhruba osmi hodinách letu z Lisabonu, jsem konečně zde! Na miniaturním letišťátku v hlavním městě SAO TOMÉ nás kromě tropického klimatu (33°C, 80% vlhkost) vítá i hejno volavek a dav letištního personálu. Však je náš přílet velkou událostí - jsme jediným dopravním letadlem za tento týden! Po vstupní lékařské kontrole (formalita - pokud máte očkovák), po pasové kontrole (umět pár slovíček portugalsky se hodí), po celní kontrole (namátková) a po kontrole zavazadel (důkladná), mi dochází, proč ten dav...

...a proč nám vyvrhnutí z miniaturní letištní budovy trvalo tak dlouho. Jsme ale v Africe. Jak trefně poznamenal již jednou zde citovaný autor: "Tempo je tu trochu zpomalené a neuspěchané, vždyť v životě stejně nelze dosáhnout všeho a mít všechno; co by pak zbylo pro ostatní?". Toto panafricky platné pravidlo, které velmi dobře koresponduje s lokálním rčením: "LEVE - LEVE" (klídeček, na pohodu), je třeba mít neustále na paměti.

Po tomto letištním kolečku už ale jde vše jako po drátkách. Převoz na hotel, ubytování v pokojích, kde nesmí chybět nezbytné moskytiéry, výměna peněz (z Eura na místní DOBRY) a pak konečně i první tropická večeře. Večeře v příjemné pobřežní restauraci "U piráta", kde ochutnáváme z místních specialit: smažené filety (z blíže neidentifikovatelné ryby), hovězí picanhu, krevety v omáčce s rýží, grilované banány a to vše spláchnuté místním a příjemně vychlazeným pivem ROSEMA (na místní poměry překvapivě dobré). 

Filety z ryby z "naší zahrádky" , jak stálo v menu.

Hovězí grilovaná picanha s přílohovým smaženým banánem

Krevety v omáčce s rýží

Jen to placení nám tu ještě moc nejde. Účet za večeři pro 6 osob činil téměř 2 000 000 (slovy dva miliony)! Počáteční zděšení však rychle střídá úleva, když si uvědomujeme, že účet je v místní měně a že aktuální kurz je: 1 Kč = 1090 STD (Svatotomášská dobra). Nic nám to však nezabránilo si alespoň chvilku připadat jako milionáři.